Co si vzít do hrobu
Tento poněkud kuriozní nadpis není z mé hlavy, ale z pera velkého českého básníka, nositele Nobelovy ceny za poezii - Jaroslava Seiferta. Je to název kapitoly z jeho knihy - „Všechny krásy světa“.
Okřídlená ryba
Dlouholetý člen rybářského klubu, jméno z úcty k jeho osobě neuvádím, byl nejen náruživým rybářem, ale i úspěšným chovatelem včel. Jako železničář se přistěhoval z jižních Čech do Zdic a lásku k přírodě měl jak se říká „v krvi“.
Modré oči z Aljašky
S modrookými psy jsem se setkal poprvé v dalekém Kazachstánu při účasti na stavbě plynovodu Orenburg - západní hranice SSSR, kam si je ze Sibiře přivezli převelení důstojníci sovětské armády. Na vlastní oči jsem viděl psí spřežení,které jsem do té doby znal z dobrodružných povídek slavného Jacka Londona.
Špatně utajené houby
Nemocnice v Hořovicích má kolem budov parčík na procházky pro pacienty, které mohou opustit nemocniční lůžko. V malých remízkách lesních stromů a bříz , za klimaticky příznivých podmínek rostou dokonce i hříbky. Vím o čem mluvím, protože v sedmdesátých letech, dnes už minulého století, jsem tam byl několikrát hospitalizován.
Navigace na další stránky rubriky: « < 1 - 2 - 3
Počet vzkazů: 737
Poslední vzkaz:
autor: Richard Pasovský ,
přidán: 1. května 2011 16:51
Přejít do knihy vzkazů