Protože v obou zájmových organizacích zastával funkce, pomáhal jsem mu jako malý kluk s roznášením pozvánek na schůze, s oznámením včelařům, že přivezli cukr pro zimní výživu včel a pod.

Za odměnu mě vzal sebou na ryby. Naše stanoviště bylo na Červeném potoce pod vrchem Knihovem. Za našimi zády byl plot zahrady plné slepic. Můj starší přítel s přesností konstruktéra sestavil rybářské náčiní, prudce se zaklonil, háček s dešťovkou přeletěl drátěný plot a skončil mezi slepicemi. Pak následoval prudký pohyb vpřed, s cílem co nejdále dohodit vlasec do středu potoka. Co se ale nestalo! Na konci vlasce za notného kdákání se třepotala slepice. Dopadla přesně do středu vodního toku. Starší přítel zachoval klid. Navijákem přitáhl slepici k sobě, odstranil háček a rozhlédl se kolem, zda nebyl někdo svědkem tohoto nezákonného lovu. Slepici dal do tašky, složil rybářské náčiní a rychlým krokem jsme oba kráčeli k domovu. Toho dne jsem dostal ještě jedno pozvání, tentokrát od jeho hodné paní na dobrou slepičí polévku.

Přál si , aby to zůstalo mezi námi. Dnes mě to snad tam nahoře odpustí, když jeho rybářští kolegové slaví významné výročí trvání svazu, kterého i on byl po léta aktivním členem. Nestává se přece často, aby místo němé ryby ulovil zkušený rybář ukřičenou slepici. A trestněprávní případ ? Ten je pro dobu kdy se udál ze zákona již promlčen.

Josef Hůrka

Pro Zdické noviny pod hlavičkou „Úsměv pro všední den“.