Původní sídlo firmy bylo na místě dnešního Společenského domu - Sokolovny, kde spatřily světlo světa první hospodářské stroje, které měly lidem pomoci odstranit namáhavou práci na poli i na statku. Omezené prostory původní budovy však záhy nestačily velkému zájmu sedláků o tyto stroje a proto v roce 1907 kupuje Josef Kunc bývalý Petříčkův mlýn (do nedávné doby nám známý objekt vojenských kasáren). Mlýn přestavěl na moderní továrnu. Ta měla výhodnou polohu pro přísun materiálu i odvoz hotových výrobků s ohledem na blízkost nákladového nádraží, dále z hlediska energetického, neboť obráběcí stroje, buchary a lisy mohl pohánět vodní silou, kterou měl bezprostředně k dispozici z řeky Litavky. Produktivita práce se podstatně zvýšila po zavedení elektrického proudu do továrního objektu koncem dvacátých let minulého století. V nové továrně dokázal zaměstnat až 50 dělníků. Strojírna vyráběla žentoury, převodové součásti těchto zařízení, ruční obilní mlátičky a další nezbytné díly pro mlaty.

Mimořádně zdařilým výrobkem továrny byl secí stroj, nazývaný „Zdík“, kterým se pan Josef Kunc, jeho továrna a obec Zdice proslavily nejen v českých zemí, ale i daleko za hranicemi. Současně byl tento výrobek pro své důmyslné řešení a výkon oceněn na řadě hospodářských výstav v tuzemsku i v zahraničí.

Jako dlouholetý starosta zdické Obce sokolské a obecní radní od roku 1898 usiloval, mimo jiných veřejně prospěšných řešení, o výstavbu tělocvičny. Usnesením zastupitelstva z 21. července 1901 byl Obci sokolské ve Zdicích darován obecní pozemek „Pod kaštany“ na výstavbu nové tělocvičny. Výstavba nové tělocvičny v těchto místech představovala neúměrně vysoké finanční náklady, které neměla ani Obec sokolská ani nebyly v obecní pokladně. Josef Kunc jako starosta Sokola navrhl tedy jiné řešení. Rozhodl se v té době již nevyhovující objekt své továrny na Husově ulici prodat Obci sokolské ve Zdicích za velice rozumnou cenu. Objekt byl následně přestavěn do podoby, jak jej známe do dnešních dnů. Slavnostní otevření Sokolovny se konalo 18. července 1914. Následujícího dne se uskutečnil slavnostní průvod obcí za velké účasti zdických občanů, který vyvrcholil hromadným cvičením celé Jungmannovy župy sokolské. To se konalo na pozemcích Josefa Kunce k tomu účelu vhodně upravených. Hlavním řečníkem byl Dr. Šajner, starosta české obce sokolské.

Josef Kunc zemřel dne 10. 12. 1923. Bylo mu 66 let. Po jeho smrti převzal továrnu jeho zeť pan Jaromír Volman, který patřil k významnému podnikatelskému rodu Volmanů z Čelakovic. Jeho bratr úspěšně vedl strojírenský podnik v Žebráku. Rod Volmanů se proslavil výrobou moderních obráběcích strojů, které byly s úspěchem používany ve strojírenském a hutním průmyslu, včetně malých provozoven v tuzemsku i v zahraničí. Jaromír Volman úspěšně pokračoval v díle svého tchána až do dne znárodnění veškerého jeho majetku. Dne 27. 3. 1950 byla do objektu továrny umístěna vojenská posádka.

Hodnotíme-li s odstupem času život a práci Josefa Kunce není pochyb o tom, že celým svým životem patřil k lidem, kteří cílevědomými kroky se snažili v oblasti technické odstraňovat každodenní namáhavou práci člověka a v oblasti společenské pak povznášet jeho duševní a tělesnou sílu. Zakladatel podniku i jeho pokračovatel spí svůj věčný sen, spolu se svými manželkami, na místním hřbitově.

Josef Hůrka