Václav Jan Rosa, český vlastenec, významný právník, rada apelačního soudu, autor vynikající mluvnice zv. Čechořečnost a slovníku Thesaurus linquae Bohemicae, se narodil ve Zdicích. Otec se jmenoval Petr a byl zdickým konšelem v obecním zastupitelstvu. Matka Markéta byla dcerou místního pekaře. V rodině se narodilo celkem deset dětí. Vyššího vzdělání se dostalo Václavu Janovi. Nejprve navštěvoval městskou (partikulární) školu v Berouně. Roku 1642 přešel na staroměstské jezuitské gymnázium do Prahy. Ve studiu pak pokračoval na artistické (filozofické) fakultě pražské univerzity. Studia úspěšně ukončil r. 1651 a byl prohlášen bakalářem. Nastoupil jako písař do zámecké kanceláře v Králově Dvoře. O rok později, po vykonaných zkouškách, získal Rosa titul magistra svobodných umění a filozofie. Koncem roku 1653 zahájil Václav Jan Rosa studia na právnické fakultě pražské univerzity. Po krátké době získává koncesi zemského advokáta a založil si v Praze soukromou kancelář. Znovu se pouští do studia a přípravy disertační práce. To se mu po obrovském úsilí podařilo v roce 1669, kdy byl prohlášen doktorem obojího práva. Okamžitě se přihlásil do konkurzu na uvolněné místo rady apelačního soudu a nenašel přemožitele. V této době začíná Rosa publikovat výsledky svého dlouhodobého a ryze soukromého zájmu a studia – latinské mluvnice a stylistiky – Čechořečnost seu Grammatica linquae Bohemicae. Vyšla v letech 1670 a jsou mu zde přisuzovány puristické tendence. Věnoval se i vědecké práci v oboru filologie a působil jako básník a teoretik. Připravoval i velký slovník Thesaurus Linquae Bohemicae (Poklad jazyka českého), výrazně se uplatnil ve světské poezii. Ve státních službách, v privátní praxi a činností v městském zastupitelstvu si Rosa vybudoval takovou pozici, že byl navržen do rytířského stavu. Byly mu přidělovány zvlášť komplikované případy a procesy. Byl expertem ve výkladech českého městského a středoevropského práva. Vypracovával i jazykové expertizy. Václav Jan Rosa uspěl jako kriminalista – vynálezce. Zavedl novou kriminalistickou metodu k identifikaci pachatelů, metodu otisku prstů, jejíž byl spoluautorem. Podařilo se mu, v rámci tzv. francouzské špionážní aféry, která vyvrcholila požárem Starého Města pražského, odhalit širokou spikleneckou základnu organizovanou Francouzi. Spiklenci se rozhodli Rosu otrávit v jeho vlastním domě. Atentát se zcela nezdařil. Šest týdnů po odsouzení všech špiónů, vrahů a žhářů JUDr. Rosa ve věku 58 let náhle umírá, pravděpodobně na opožděné následky atentátu. Ostatky byly uloženy v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

Zdroj: Pavel Dušánek, ZDICE RODÁCI A OBČANÉ, Město Zdice, 2005