Za tím účelem vznikala vodní díla na řece Litavce od jejího horního toku až po Karlovu Huť, dnešní Králův Dvůr. Pozoruhodná soustava vodních děl vznikla i v povodí Červeného potoka na hořovickém panství, kde na úseku pouhých 10 km od Neřežíma po Kotopeky bylo celkem 13 hamrů a 3 vysoké pece, spolu s příslušným počtem náhonů a malých rybníků, zadržujících až 300 tisíc kubických metrů vody. Ta při celkovém spádovém rozdílu 200 m poháněla 25 vodních kol o celkovém výkonů 100 až 150 koňských sil. Finanční náklady na vybudování četných rybníků a dalších vodních staveb byly značné. Lze je samostatně jen těžko vyčíslit, neboť byly zahrnuty do ceny hutě jako celku.

Přestože vodní síla této soustavy byla regulována složitým systémem jezů, rybníků a náhonů, nepodařilo se vždy dostatečné množství vody pro hutní provoz zajistit. Z dochovaných zpráv je patrno, že bylo nutno omezovat a mnohdy i zastavit činnost hamrů, ale i vysokých pecí pro nedostatek vody. V zimě tomu bylo pro velké mrazy, v létě pro dlouhotrvající sucha. Celkově však vody v Červeném potoce postupně ubývalo z důvodů intenzivního odlesňování pramenné oblasti tohoto potoka. Naopak při vydatných deštích docházelo k živelným záplavám, neboť vodu nemohly odlesněné prostory zadržet. S tím vším zápasily Komárovské železárny v druhé polovině 19. století, kdy celoroční spotřebu vody odhadovaly na 4 miliony kubických metrů a zajištěno měly pouze 3,3 milionu, které stačily na nerušený provoz po dobu 297 dní v roce a to bylo ještě v příznivějších letech.

Nebylo divu, že existovalo i vodní pirátství. Pro zajímavost čtenáře, v roce 1704 dobřívský šichmistr se dozvěděl od znalců terénu, že do Červeného potoka ústí přítok napájený silným pramenem, který tryská ze země na zbirožském panství. Jednoduchým zásahem odvedli vodu do druhého potoka tekoucího k hutím ve Strašicích. Získali tak vodu alespoň pro jedno poháněné vodní kolo. I to však stálo vodním pirátům za námahu.

Konec vodnímu pohonu a všem problémům, které souvisely s tímto zdrojem energie učinil až vynález parního stroje a jeho následné zavedení do hutní výroby.

Josef Hůrka