#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Zamyšlení nad smrtí Jana Masaryka

Typ: ostatní
Článek ze Zdických novin

Od nešťastné smrti Jana Masaryka, syna prvního presidenta ČSR T.G. Masaryka, uplyne letos 64 let. Byl vynikající ministr zahraničních věcí, kterého pro jeho lidovost a upřímnost miloval celý svět.

Jeho smrt zůstává dodnes zahalena tajemstvím a je předmětem mnoha nedoložených úvah a kombinací. Snad nejlépe se k jeho nečekanému odchodu z tohoto světa mohou vyjádřit ti, kteří pracovali a žili v jeho blízkosti. Jeho osobní tajemník Antonín Sum prohlásil, že Jan Masaryk byl první dobrovolnou obětí protestující proti zvůli agresora. „To jediné, čím mohu ještě přispět svému národu, je zemřít,“ řekl mu tichým hlasem. „Musím svou smrtí vyburcovat svědomí světa, především svědomí Západu. Západ musí konečně jasně vidět, co se zde v Evropě děje, musí vědět, že Moskva znásilňuje naši svobodu, znásilňuje vše, čímž civilizované demokratické národy žijí. Jestli to Západ včas nepochopí, dojde i na ně.“ O dvacet let později, v době vpádu sovětských vojsk do Československa, následovali Jana Masaryka v projeveném odporu další dva Janové – Jan Palach a Jan Zajíc.
Jeho dlouholetý přítel Hubert Ripka, ministr zahraničního obchodu a poslanec Národního shromáždění v letech 1945 – 48, prohlásil: „Osobně se domnívám, aniž to mohu jakkoliv dokázat, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Moje domněnka je založena na psychologickém rozboru. Nebyl jsem s ním ve styku ode dne naší vládní demise, kdy jsem s ním telefonicky hovořil a on mi oznámil, že má v úmyslu se k nám nazítří připojit. Masaryk byl příliš citlivý a čestný člověk, než aby mohl sdílet odpovědnost za režim, který násilně uchvátil moc. Byl příliš humánní, než aby nesl spoluvinu za nespravedlnost, které byly denně vystaveny stovky jeho spoluobčanů, a jsem přesvědčen, že nemohl připustit, aby jeho jméno bylo spojováno s totalitní vládou. A konečně Masaryk věděl, že je v cizině do té míry znám, aby jeho hrdinská oběť vzbudila po celém světě sympatie k jeho nešťastné zemi.“
Jan MasarykRovněž z korespondence Janových sester Alice a Olgy vyplývá, „že špatné věci sloužit nemohl a nechtěl. Jinak jeho oběť nelze nazvat, než politickou duchovní vraždou.“
Pastor Havránek, který pochovával všechny členy Masarykovy rodiny, řekl na hřbitově v Lánech: „Rád bych věřil, že rozumní a slušní lidé pochopí, že právě Jan Masaryk si dnes i v budoucnu plně zaslouží pro svoji velkou a těžkou oběť pro národ a jeho čest v hodině zkoušky – lásku a úctu.“ Obdobného názoru byli i dva jeho osobní přátelé Jiří Voskovec a Jan Werich, s kterými se občas stýkal v exilu i na domácí půdě.
Několik slov na závěr. V té době těžko existoval člověk o kterém se dalo říci, že má ve Washingtonu, Londýně, ale i v Moskvě tolik přátel, jako měl Jan Masaryk. Důkazem toho je vybudovaný památník a škola Mezinárodního porozumění v Ženevě nesoucí jeho jméno. Stalo se tak z iniciativy Winstona Churchilla z Velké Británie a George Marschala z USA. V České republice nemá žádný památník a jen několik základních škol nese jeho jméno. Ani polistopadová politická reprezentace k jeho památce přílišnou pozorností nevyniká.
 
                                                                          Josef Hůrka  

 


Vytvořeno: 14. 3. 2012
Poslední aktualizace: 14. 3. 2012 00:00
Autor: