#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Z historie obce Chlustina

Typ: ostatní
O téměř tisícileté existenci obce s jedinečným jménem

Obec Chlustina nemá bohatou historii, přesto se její jméno vyskytuje již v roce 1170, jak uvádí ve svých Dějinách František Palacký. Je zajímavá také tím, že v Čechách i na Moravě se její název u jiné obce nevyskytuje. Je tedy toho jména jedinou.

Chlustina za své skoro tisícileté existence několikráte změnila svého majitele. Od Viléma Zajíce z Valdeku, přes jeho manželku, po krále Václava IV., kdy patřila pod panství hradu Točníka a tím do majetku královského. Roku 1557 přešla z vlastnictví královkého Janu staršímu z Lobkovic a na Zbiroze. Za Rudolfa II prožívá Chlustina a s ní i obce panství zbirožského osud obcí odkázaných na milost, či spíše nemilost císařských vojáků. Vrchol bídy nastal po bitvě na Bílé hoře roku 1620 za třicetileté války.

K této době se váže vzácná památka související s Chlustinou, která se zachovala ve švédském státním muzeu ve Stockholmu. Jedná se výšivku roušky na kalich o rozměru 50 x 70 centimetrů, kterou po smrti svého manžela věnovala Dorota Kopeniczná z Chlustiny kostelu svatého Vavřince v Žebráku, kam byla Chlustina přifařena. Od roku 1609 patřil kostel protestantům. Po bitvě na Bílé hoře připadl katolíkům, kteří si opatřovali nové církevní relikvie pro katolickou liturgii. Jedním z darů byla již zmíněná krajková rouška bohatě zdobená čtyřmi stylizovanými kříži, spirálovou  listovou výzdobou v rozích a uprostřed byla vytvořena  okrasa z lesklých splitků. Kolem roušky je v úzkém pásu vyšit nápis: „Já Dorota, pozůstala dcera po nebostikowi Blazegowi z Chlustiny Adam Kopeniczny manzel mug na pamatku mych rodiczu i mnie meho manzela obietugi tento satek do kostela Swateho Wawrzince leta Panie 1630.“ / Dr. K. Herain, Nález české výšivky ve Švédsku. Umění 1930, III, 117 /.

Dar nesloužil příliš dlouho svému účelu. Chrám byl ve třicetileté válce vyloupen Švédy a krajková rouška odvezena do země nájezdníků. Stockholmské státní muzeum ji získalo v roce 1874 z kostela Osterfarnebo, kam ji asi předal jako válečnou kořist švédský voják. Teprve po třech stech letech byl švédským odborníkem nápis přeložen. Historii roušky popsala dr. Agnes Geierová v publikaci „Svensk Nyttokonst“, v článku Krigsbyte fran Bohmen“ / Válečná kořist z Čech /, spolu s fotografií roušky. Ve státním muzeu ve Stockholmu je uložena dodnes.

Jako výraz křesťanské víry obyvatel Chlustiny, bylo rozhodnutí obecní rady roku 1897 realizovat dva kříže. Jeden na cestě z Chlustiny do Praskoles a druhý poblíž rozcestí Ručičky u císařské silnice Zdice - Žebrák. Finanční prostředky na oba kříže byly získány z tanečních zábav konaných v místním hostinci, z milodarů a za přispění obce. Litinový kříž s kamenným podstavcem postavený u cesty do Praskoles byl odhalen 13. června roku 1898 / před 7 lety odcizen neznámým vandalem - nahrazen křížem betonovým /. Druhý dřevěný, byl vztyčen na rozcestí Ručičky 16. září téhož roku. O devět dní později jej vysvětil farář Brož z Praskoles.

Podle tvrzení některých občanů byl dřevěný kříž realizován na paměť zavraždění Alžběty Bavorské, manželky císaře a krále Františka Josefa I, důvěrně zvané Sissi. Ta byla zavražděna 10. září roku 1898 v Ženevě italským anarchistou Ludvíkem Lucchemi, který byl za tento hrůzný čin později odsouzen k doživotnímu žaláři. Pravdou však je, že císařovna neměla žádného vztahu k naší zemi, navštívila ji snad jen jednou a to v říjnu 1874, kdy se zúčastnila honů v lesích kolem Pardubic. Její pozornost náležela výhradně Maďarům. Stýkala se s maďarskými revolucionáři a zvláště vřelý vztah měla k hraběti Andrassymu. Zasadila se u císaře o celou řadu ústupků vůči Maďarům. Dodnes je v této zemi uctívána jako „ národní královna.„ Milovala Itálii a Řecko, kam jezdila velice často i ze zdravotních důvodů. Není tedy pravděpodobné, že kříž byl vztyčen na její počest. K této úvaze snad mohla přispět i skutečnost, že v té době se konaly v okolí Žebráku mohutné manévry císařského vojska, které byly v důsledku vraždy císařovny zastaveny.

Jiná část pamětníků této události tvrdila, že kříž byl umístěn poblíž údajného hrobu napoleonských vojáků, kteří po roce 1813 skutečně byli u dobrých lidí v Chlustině a v okolních obcích za účelem rekonvalescence po prohrané bitvě Napoleona u Lipska. Někteří svému zranění a nemoci podlehli. Bohužel, obecní kronikář té doby se vůbec nezmiňuje, že by kříž souvisel jak s úmrtím císařovny, tak i s hrobem napoleonských vojáků.

Dřevěný kříž od té doby několikrát změnil své místo. Stalo se tak v důsledku úprav trasy státní silnice a z důvodů výstavby dálnice. V roce 2000 byl celý zrekonstruován.

Kolem dřevěného kříže dnes burácí motory aut, které se staly symboly dnešní uspěchané doby. Kolem jedoucí by však měli mít na paměti, že lidský život je jen pouhým zlomkem času ve věčnosti, kterou tento kříž symbolizuje.

 

                                                                                                 Josef Hůrka


Vytvořeno: 22. 8. 2012
Poslední aktualizace: 22. 8. 2012 00:00
Autor: