#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Vlastenci a zdravá voda z Havlíčkova mlýna

Typ: ostatní
Historie známého mlýna

V romantickém údolí Suchomastského potoka pod Koněpruskými vápencovými skalami poblíž obce Tmaň, stojí mlýn nesoucí jméno mlynářského rodu Havlíčků. Ještě v 19. století na něm hospodařil rod Dvorských, který až do roku 1850 byl povinován robotou vůči vrchnosti.

V roce 1906 mlýn zakoupil Josef Havlíček, mlynářský ze Sytové u Jílemnice s chotí Karolinou. Původně dvě menší vodní kola vyměnil za jedno velké o průměru 5 metrů, které sloužilo k pohonu mlýna spolehlivě až do roku 1938. V roce 1913 převzali mlýn manželé Josef a Zdeňka Havlíčkovi. Ti se v době první světové války zachovali jako vlastenci, neboť pomáhali všem lidem, kteří v důsledku nedostatku potravin a hladu je požádali o pomoc. Za postoj manželů Havlíčkových nechalo úřednictvo železáren v Králově Dvoře zhotovit stříbrný husitský kalich s nápisem: „ Panu Josefu Havlíčkovi v upomínku na jeho pravé a nezištné vlastenectví v hladových letech světové války věnují vděční .......... „ následují vlastnoruční podpisy.
Pod střechou mlýna se také po čas války scházeli členové protirakouské „Maffie“ Jan Herben, spisovatel a publicista spolu s JUDr. Josefem Scheinerem, veřejným pracovníkem a poválečným starostou Československé obce sokolské. Připravovali a šířili zprávy o domácím a zahraničním odboji.
Život ve mlýně nebyl vůbec jednoduchý, neboť následkem rozvodněného potoka byl několikrát objekt vyplaven. V roce 1911 hořejší část mlýna, v důsledku neuhašené svíčky vyhořela. Jen díky tomu, že syn manželů Havlíčkových prodal továrnu na hudební samohrací stroje v Trutnově mohli rodiče dostavět objekt do současné podoby.
V roce 1930 Josef Havlíček zemřel a řízení mlýna se ujala jeho žena. Dokázala vybavit objekt vodní turbinou s dynamem, které pak bylo zdrojem elektrické energie pro motory a osvětlení budovy. V pozdějších letech byly z tohoto zdroje osvětleny i domky sousedů.
Za druhé světové války se její srdce otevřelo všem strádajícím, čímž významnou měrou přispěla k zmírnění nedostatku potravin u mnoha občanů berounského okresu. Její činnost sledovalo německé gestapo a po atentátu na Říšského protektora Reiharda Heydricha, v roce 1942 byla zatčena a uvězněna na Kladně a později v Řepích u Prahy. Mlýn zůstal bez hospodáře. Po několika měsících ji spolu se svým švagrem z vězení propustili. Ani tato zlá zkušenost ji nedokázala odradit a obezřetně v pomoci potřebným pokračovala i nadále.
V roce 1949 přešel majetek na Jiřího Havlíčka a jeho ženu Karolinu. O dva roky později byl mlýn znárodněn a jeho provoz úplně zastaven. Teprve od roku 1960 začal sloužit JZD Bykoš jako šrotovna a sklad obilí. Po roce 1989 se v restituci opět vrátil původnímu majiteli, který zde zřídil výrobnu krmných směsí.
Havlíčkův mlýn na Berounsku je také po desetiletí znám mnoha lidem jako zdroj čisté vody vyvěrající z vápencových skal, která svým složením pomáhá lidem trpícím nedostatkem vápníku a ostatních minerálních prvků. Někteří lidé ji však odebírají v nadměrném množství a dlouhodobě a neodborně skladují v domácnosti. Taková praxe je však k jejímu neprospěchu. 
Pro zajímavost čtenářů, mne na mimořádně trvanlivou vodu vyvěrající z hlubiného vrtu upozornili přátelé v západočeském městě Lázně Kynžvart. Ta bez jakékoliv úpravy vydržela dlouhodobější skladování, transport i vyšší teplotu. Za druhé světové války tuto minerální železitou kyselku, jako jedinou z tehdejší „Velkoněmecké říše“, mohli Němci bez jakékoliv úpravy transportovat do oblastí severní Afriky. Tam sloužila jako pitná voda pro vojska maršála Erwina Rommela, aniž by cestou utrpěla na kvalitě. Ale to už je námět pro zcela jiný článek.
 
                                                                                              Josef Hůrka

Vytvořeno: 15. 4. 2012
Poslední aktualizace: 15. 4. 2012 00:00
Autor: