#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Vítězství a prohry ruského generála Vlasova

Typ: ostatní
Z dějin II.světové války

Dějiny II. světové války znají mnoho generálů, ať stáli na straně Spojenců, či v řadách hitlerovské fašistické armády. Snad nejrozporuplnější osobností se stal generál Rudé armády Andrej Andrejevič Vlasov, který se zapsal i do českých dějin aktivní účastí svých vojsk v povstání pražského lidu proti fašistickým okupantům v květnu roku 1945.

Pocházel z chudé, početné rolnické rodiny. Narodil se roku 1900 ve vesnici Lomakino v gubernii Nižný Novgorod. Vystudoval kněžský seminář, kde byly studie zadarmo. V roce 1933 se oženil se ženou, která pocházela z dobře situované rodiny. Po vstupu do Rudé armády předstíral že s ní nežije, aby mu její původ nebránil ve vojenské kariéře, pro kterou měl od samého počátku mimořádné předpoklady. Jeho další život zásadně ovlivnil vykonstruovaný proces s generálem Tuchačevským, kterého znal a kterého si nesmírně vážil za zásluhy o modernizaci armády. Spolu s ním bylo odsouzeno na 30 000 důstojníků k nuceným pracím na Sibiři a mnozí byli odsouzeni k trestu smrti. To se stalo v předvečer II. světové války. Od té doby nenáviděl Stalina i režim, který toto bezpráví umožňoval.
Vojenská kariéra Vlasova naopak zaznamenala vzestup. Po napadení SSSR postupovala hitlerovská armáda velice rychle do nitra země. Koncem roku 1941 už obléhala Moskvu a zdálo se, že její osud je zpečetěn. Vyčerpání německých vojsk z rychlého postupu využil Vlasov k riskantnímu a nikým neschválenému protiúderu, který hnal fašisty od Moskvy. Za tento čin byl Vlasov Stalinem vyznamenán a povýšen do hodnosti generál poručíka.
Z rozkazu Stalina je převelen k 2. úderné armádě, která měla prolomit blokádu Leningradu. Vzhledem k zmatku a nepořádku, který zde vládl nebylo v lidských silách během několika týdnů vybudovat bojeschopnou armádu. Navíc chyběly potraviny a munice. Po vydání rozkazu k útoku se 2. úderná armáda dostala v prostoru Leningrad - Novgorod do německého obklíčení a po několika dnech byla Němci zcela rozprášená. Vojenští experti ale prokázali, že generál Vlasov nemá žádnou vinu na tom, že armáda upadla do zajetí. V polovině června 1942 ve vesnici Tuchovecki, na základě udání ubytovatele, byl spolu se svou kuchařkou zajat generál Vlasov. Celkem padlo do zajetí na 30 000 sovětských vojáků a přibližně stejný počet jich přišel o život.
Na základě rozhovoru německých generálů s Vlasovem, dospěli k názoru, že chová k Stalinovi a bolševikům nenávist.. Zcela opačný vztah měl k ruskému národu a prostým lidem. V té době již v Německu existovaly početné skupiny Ukrajinců a Rusů, které se netajily spoluprací s Němci proti Stalinovi. Ty vytvořily Ruskou osvobozeneckou armádu / ROA /. Vlasov jako nejvyšší vojenský velitel se záhy dostal do jejího vedení. Pojal myšlenku, že většinu sovětských vojáků dostane z koncentračních táborů do svých řad, jakož i část občanů z okupovaného území SSSR. Přes odmítavý postoj některých zajatců dokázal získat pro ROA na 800 000 příslušníků. V té době se Vlasov dozvídá, že jeho žena byla popravena. O osudu syna žádná zmínka.
V druhé polovině roku 1943 se karta obrací. Německá vojska jsou vytlačována z podmoskevské oblasti i od Leningradu. Hitler z tohoto neúspěchu viní jednotky ROA. Nařizuje jejich převelení na západ Evropy. Vlasov však chápe toto rozhodnutí jako zradu, neboť chtěl bojovat výhradně proti Stalinovi. Boj proti západním Spojencům odmítá. Rusové se západním armádám vzdávají bez boje. V důsledku toho Britové žádají o souhlas Stalina, aby byla sovětským občanům, kteří se dobrovolně vzdají přislíbena beztrestnost. Z Moskvy přichází zamítavá odpověď. Podle vyjádření Stalina žádní zajatci neexistují, jsou jen padlí a zrádci.
Dny Velkoněmecké říše pomalu končí. K její záchraně jsou všechny prostředky dobré. V polovině ledna 1945 je dokončena výstavba 1. divize pod vedením generála Sergeje Buňačenka a před dokončením je 2. divize generálmajora Zvereva. Připravuje se 3. divize. Události dostávají prudký spád. Rudá armáda je na hranicích Německa a nezadržitelně postupuje na Berlín. 28. března 1945 se schází naposledy v Karlových Varech Komitét pro osvobození národů Ruska. Konstatuje, že s Německem je konec a že je třeba soustředit vojska ROA v okolí Insbruku a vzdát se Američanům. 12. dubna se Vlasov v Karlových Varech znovu oženil s Heidi Billenbergovou, vdovou po německém letci.
1. divize generála Buňačenka byla zařazena pod vedení maršála Schörnera a postupovala od Drážďan do Čech. Čeští partyzáni jednají s generálem o případné pomoci při povstání českého lidu. To odpovídá tajnému plánu Buňačenka osvobodit Čechy dříve než přijdou Američané, nebo Rudá armáda a zajistit si tak u československé vlády azyl jako odměnu za zásluhy. Je pozoruhodné, že Vlasov původně s tímto plánem nesouhlasil.
Povstání vypuklo 1. května v Přerově, den nato v Nymburce, Poděbradech a rozšířilo se do severních Čech. Američané se zastavují na čáře Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. 4. 5. dosáhly jednotky generála Buňačenska okresu Beroun. Divizní štáb zabral sokolovnu v Suchomastech a jeho útvary se rozmístily v okolních obcích. Ještě před vstupem do berounského okresu zaútočili na kolonu američtí stihači. Rusové po nich nestříleli, jen na letce mávali a rozprostírali národní vlajky. Piloti skutečně odletěli. Mnoho vojáků i koní přišlo při náletu o život, zničena byla i část vojenské techniky. Ve Zdicích se jednotky srazily s přesouvající kolonou Němců. Ti se pokoušeli Rusy zastavit, ale nakonec ustoupili neboť byli v menšině.
5. května vypuklo v Praze povstání. Proti povstalcům stálo minimálně 10 000 po zuby ozbrojených německých vojáků. Štáb generála Buňačenka navštěvuje jedna česká delegace za druhou. Během několika hodin se dá divize na pochod ku Praze. V průběhu tří dnů obsazují Vlasovci postupně Radotín, Chuchli, Smíchov, předmostí Jiráskova a Palackého mostu. Další jednotky směřují k obsazení letiště v Ruzyni. Likvidují německé dělostřelectvo na Petříně, které odstřeluje Prahu. Dostávají se až na Pražský hrad. Dosáhli Vinohrad a jižní části Strašnic. Všude odzbrojují Němce. Nejtěžší boje svádí na Pankráci, kde podléhají přesile německých tanků, oddílům SS. Zde mají desítky mrtvých a těžce raněných. Musí ustoupit.
Generál Buňačenko se dozvídá, že Američané do Prahy nepřijedou. Někteří členové
České národní rady projevují obavy, jak bude SSSR pohlížet na skutečnost, že Praze významně pomohly jednotky Vlasovovy armády. Buňačenko je znechucen a i když mu ČNR poděkovala za významnou pomoc, dává 8. května povel k odjezdu z Prahy směrem na západ. V té době nabízí němečtí přátelé Vlasovovi jeho letecký transport do Španělska. Nabídku odmítá. Odjíždí s jednotkami Buňačenka do Lnář u Rožmitálu, které se nachází v americkém okupačním pásmu. 9. května vyjednává v Plzni s Američany podmínky kapitulace. Ti požadují okamžité složení zbraní, další záruky mu dát nemohou. Generál se může vrátit do Lnářů, pokud by si přál jet jinam, nebude mu bráněno. Dostane i benzin. Byla to tichá nabídka k zmizení. To Vlasov odmítá.
10. května večer se rozmísťují asi 3 km od Lnář sovětské tanky. 12. května přece jen odváží Američané ze zámku v Lnářích generála Vlasova, Buňačenka a další vysoké důstojníky směrem na západ. Asi po dvou kilometrech jsou náhle zastaveny příslušníky Rudé armády. Všichni převážení jsou zatčeni, americký doprovod nijak nezasahuje, ani neprotestuje. Ještě téhož dne se stahují Američané z Lnářů o několik kilometrů na západ a umožňují tak Rudé armádě, aby obsadila prostor, kde táboří vojska ROA. Druhého dne se z lesa ozývá střelba. Večer byl les plný mrtvol. Ostatní jsou zajati a končí v sovětských gulazích, nebo v pracovních táborech na Sibiři. Generál Vlasov a jeho štáb je dopraven letecky do Drážďan a poté do Moskvy. 2. srpna 1946 přináší noviny zprávu, že 12 obžalovaných v čele s A.A.Vlasovem bylo odsouzeno za zradu Sovětského svazu k trestu smrti. Ani názor sovětského politbyra nebyl jednotný. Několik jeho členů, na čele s Kalininem, s trestem smrti nesouhlasilo. Stalin však prosadil svou. Mnoho let po válce v trestaneckých táborech na Sibiři dřeli a umírali mrazem vedle bývalých vlasovců i tisíce válečných zajatců, kteří do ROA odmítli vstoupit. Stalin skutečně znal jen padlé a „ zrádce „.
Historici nemohou upřít generálu Vlasovovi a jeho vojákům zásluhy na odražení německých vojsk od Moskvy i to, že jeho jednotky v závěru války vydatně pomohly českým povstalcům a zachránily tak Prahu před možným zničením. Nutno uznat, že ruské pluky bojovaly v Praze statečně. Svědčí o tom více jak 300 padlých a nejméně tolik těžce raněných.
Celý život generála Vlasova byl velký tragický omyl. Dodnes je považován v Rusku za zrádce. Nikdy totiž nelze dosáhnout ušlechtilých cílů nesprávnými prostředky. Čistý ideál nesnáší špinavé ruce. Platilo to před více jak půl stoletím, platí to i dnes.
 
                                                                                                        Josef Hůrka
Literatura :
Karel Richter : Případ generála Vlasova
K.G. Žukov   : Vzpomínky a úvahy

Vytvořeno: 15. 4. 2012
Poslední aktualizace: 15. 4. 2012 00:00
Autor: