#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Teplo přichází ze severu

Typ: ostatní
Dlouhá cesta zemního plynu

Nikdo z nás při spouštění topidla nepřemýšlí odkud až k nám proudí toto ekologicky čisté a výhřevné palivo. Snad právě proto stojí jeho dlouhá cesta za malé zamyšlení.

Právem nazýváme zemní plyn „světoběžníkem“, protože z těžebních polí až k nám musí urazit tisíce kilometrů, překonat hluboká moře, vysoká horská pohoří, či nekonečné sibiřské a stepní roviny. Rozhodující množství zemního plynu k nám přichází ze dvou nalezišť, ruského Urengoe a z kazašského Orenburgu.
Urengoi leží v západní Sibiři na samé hranici severního polárního kruhu, v tzv. Jamalsko - něneckém autonomním okruhu Ruska. Nekonečnou rovinu sibiřské tajgy převážnou část roku sužuje sníh a krutý mráz a jen v krátkém létě se vyšplhají teploty několik stupňů nad nulu. Do České republiky je to více jak 5 tisíc kilometrů. Přes naše území pokračuje plynovod dále do Německa a Francie, ze Slovenské republiky odbočuje do Rakouska a Itálie. Ocelové potrubí o průměru 1400 mm musí překonat sibiřskou nížinu plnou zrádných bažin, pohoří Uralu oddělující pomyslnou čarou Asii od Evropy i pohoří Karpat na ukrajinsko - slovenském pomezí s výškovým rozdílem až 1500 metrů.
Na cestě bylo třeba překonat desítky menších i větších řek, mezi které patří Volha, Moskva, Dněpr, Uh a další. V korytě řek bylo potrubí kladeno do hluboké rýhy a muselo být zatíženo betonovými prstenci, aby plyn pod vysokým tlakem nevyzvedl potrubí zpět na hladinu řeky.  
Zemní plyn z Kazachstánu přichází k nám z výše položených orenburských stepních rovin, kde v zimě klesá teplota pod - 40°C. V letních měsících dosahuje stejné hodnoty, ale s plusovým znaménkem. Na cestě z Orenburku do Evropy překonali stavitelé plynovodu 168 velkých vodních toků, mezi které patřil i přechod Volžské přehradní nádrže v délce tří a půl kilometru a v hloubce 30 metrů pod hladinou. Zdolali prudce tekoucí a většinu roku rozvodněný Don i nekonečnou volžsko - donskou step. A opět strže a nebezpečná úbočí Karpat. Do země bylo uloženo jen na ruském a ukrajinském území 1,6 milionu tun trub z vysoce kvalitní oceli o průměru 1200 mm.
Na obou nalezištích, jak v Urengoi, tak v Orenburgu musely být vybudovány technologické objekty, ve kterých se plyn zbavuje nežádoucích příměsí. Hlavní nečistotou ropy a plynu těženého na bývalém území SSSR je síra, která by v ocelovém potrubí i v kompresorech způsobila rozsáhlou a rychle postupující korozi.
Stlačení plynu a jeho pohyb žádoucím směrem zajišťují kompresorové stanice, které jsou od sebe vzdálené 150 až 200 km Pro pohon plynových turbin se spotřebuje část přepravovaného plynu. Tato ztráta je povinnou daní za přepravu plynu na velké vzdálenosti. Jen na území České republiky je takových kompresorových stanic pět. Z Orenburgu na naše hranice 26.
Na obou plynovodech, jak z Urengoe, tak z Orenburgu se podílelo tisíce českých a slovenských dělníků, techniků a projektantů, kteří pomohli nemalou měrou při realizaci těchto významných staveb, které právem oceňují plynárenští odborníci celého světa.
Norská těžební plošina TROLL ATřetím zdrojem zemního plynu pro naše domácnosti a průmysl je, na základě podepsané mezinárodní smlouvy z roku 1997, norské ložisko zemního plynu TROLL nacházející se v Severním moři, mezi přístavními městy Stavanger a Bergen. Jedinečný technologický komplex těžební plošiny, která je 427 m vysoká a jejíž hmotnost přesahuje milion tun, byl zhotoven včetně betonových podstavců v přístavu. V době přesunu z přístavu na moře pomocí vlečných lodí byla těžební plošina nejvyšší pohybující se stavbou na světě, kterou kdy člověk postavil a přepravil. Byla zakotvena v místě naleziště, kde hloubka moře dosahuje 330 metrů a do dna moře je zabořena 36 metrů. Její denní těžební výkon může dosáhnout až 100 milionů kubických metrů zemního plynu. Součástí celého systému je i úpravna plynu na pobřeží Norska v Kollnes, vzdáleného 80 km od těžební plošiny. Zde se plyn suší, stlačuje a teprve poté putuje do norského vnitrozemí, nebo podmořským potrubím do Německa a přes Krušné hory do České republiky.
Oblast, ve které se těžební plošina TROLL nachází, má velice obtížné klimatické podmínky, opět silný mráz, větrné bouře, mořské vlny dosahující výše až 30 m. Navíc v místě těžby existuje silný podmořský proud. Pracovníci na plošině jsou vystaveni krutým přírodním podmínkám Severního moře, umocněným omezeným pohybem na těžební plošině.
Realizací dodávek norského plynu do České republiky se stala naše země z části nezávislou na jediném zdroji, jako tomu bylo v minulosti. Jednostranná závislost představuje z politických, ale především z technických důvodů / zemětřesení, sesuvy půdy, povodně a pod./ vždy neúnosné riziko.
Z výše uvedeného je patrno, že teplo prostřednictvím zemního plynu přichází do našich domovů skutečně z chladného severu. Teprve modrým plamenem v našich domácnostech končí dlouhá cesta zemního plynu až z daleké Asie i z evropského severu. V jeho plameni je symbolicky obsažena nezměrná energie tisíců bezejmenných inženýrů, techniků a dělníků, kteří realizovali tyto obdivuhodné energetické stavby, reprezentující technický pokrok 20. století.
 
                                                                                 Josef Hůrka

Vytvořeno: 15. 11. 2011
Poslední aktualizace: 15. 11. 2011 00:00
Autor: