#
#

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Tekutý kov ze Svaté

Typ: ostatní
Historie dolu na Jedové hoře u Komárova

V paměti lidí ze školních let zůstává naleziště rudy rumělky, odborně nazývané cinabarit, důl na Jedové hoře u Komárova. Pražením se zde získávala stříbrošedá, za normální teploty tekutá rtuť.

O historii tohoto dolu, kde hlavním dobývaným nerostem byla železná ruda a jako vedlejší produkt těžby ruda rumělka, jsem psal v článku „ Jedová hora a falešné mince“ ve Zdických novinách č.85 v roce 1998. To co jsem tehdy nevěděl, byl dvojí název   hory. Jedová hora vznikl na základě poznatků, že lidé pracující na dobývání a zpracování železné rudy trpěli příznaky otravy, způsobené rtuťovými parami a vlastní rudou rumělkou, která se vyskytovala jako jasně červená vrstvička na rudohnědé železné rudě. Zprávy o časté otravě havířů a hutníků zneklidňovaly tehdejší vrchnost, neboť jim to způsobovalo potíže při získávání nových pracovníků do dolu i do hutě. Proto bylo zcela uměle zvoleno nové pojmenování této hory,  hora Dědova. Proto se na mapách vydávaných v různých dobách uvádělo jméno hory někdy jako Jedová, jindy zase jako Dědova.

Ze studie Jana Urbana o hornické činnosti na Hořovicku a Křivoklátsku v minulých staletích se dozvídáme, že koncem první poloviny šestnáctého století se objevují první zprávy o dolech na rumělku, tedy na rtuť u Svaté nedaleko Berouna. Nacházely se na jih a jihovýchod od obce, zatím co ve směru severním mezi Svatou a Hudlicemi byly doly výhradně na železnou rudu. Jejich prvním majitelem se stal Jan z Valdštejna, který byl od roku 1544 pánem na Točníku a Žebráku. Mezi ním a havíři vznikly spory jejichž původ není v zachovalých materiálech uveden. Od té doby změnily doly u Svaté několikrát svého majitele. Zástavou přešly doly na rtuť na rod Týřovských z Týřova a později, roku 1568 zde začali dolovat norimberští měšťané Wolf Krabber, Georg Schafzelezar a Erasmus Prenner. I oni po několika letech doly opouští.

 Podle záznamů se jednalo o dva doly. Důl zvaný Petr dosáhl hloubky 35 m a dolovalo se na něm hlavně stříbro a vytěžená ruda obsahovala i stopy zlata. Na druhém dole zvaném „U tří korun“ byly zahájeny práce roku 1587. Důl dosáhl padesátimetrové hloubky a těžila se na něm výhradně ruda rumělka.

Po roce 1685 zprávy o dolech chybí a začínají se objevovat až po roce 1685, kdy přešlo panství Křivoklát do rukou Jana Josefa Valdštejna. V lednu roku 1690 se na dolech ještě pracovalo a vybírala se ruda rumělka. Po té byly doly opět opuštěny.

Jejich nové vzkříšení nastalo až roku 1715 a o rok později bylo na zásobě evidováno 50 liber t.j. 27 kg rumělky. V 18 století doly nesly jméno Jan Evangelista, Helena a Josef. V listopadu roku 1716 byl na doly povolán prubíř, aby havíře naučil co nejpřesněji oddělovat rumělku a neponechávat ji v křemeni a v kyzu. Kvalitní vytříděná rumělka se používala na výrobu barev, k postříbřování a pozlacování i pro tehdejší léčebné prostředky.

V roce 1721 se zde postavila huť na výrobu rtuti. Rumělka se na povrchu pražila a uvolněné rtuťové páry se prudce zchlazovaly v tekutý stříbrošedý kov. O zdraví škodlivé práci jsem se již zmínil  v úvodu. Od roku 1725 do února 1727 se na dole získalo celkem 145 kg kvalitní surové rumělky a mimo to se vypražilo přes 640 kg rtuti. Dolování se začalo vyplácet a majitelům dolů přinášelo nemalé zisky. V roce 1739, kdy se majitelkou panství stává Anna Marie Fúrstenbergová, se zřizuje na dolech u Svaté horní kancelář a dolování jde do poslední fáze rozkvětu, které trvá zhruba do roku 1760. V roce 1749 uvádí dokumenty, že bylo vypraženo přes 286 kg rtuti a získáno bylo 25 kg prvotřídní čisté rumělky.

O dříve prováděné hornické činnosti na Svaté svědčí názvy některých míst v okolí obce, které se dochovaly dodnes. Tak třeba „Na perku“ / hlušina, odval /, „Na šmelcárně“ / drtič, třídírna /, „ U cechhouzu „ / cáchovna - místnost kde se shromažďovali havíři před sfáráním, kde byli určováni na jednotlivá pracoviště, nebo se společně před sfáráním modlili./

Na Berounsku a Hořovicku se ruda cinabarit - rumělka nacházela na četných místech, jako na př. v Jincích, Hořovicích, Svaté Dobrotivé, Krušné Hoře, ve Hředlích, v Mrtníku, Točníku a Trubské. Jedině na Jedové hoře u Komárova a na Svaté se cílevědomě rumělka těžila a z ní se pak pražením získávala tolik potřebná a vzácná rtuť. Kolik lidských životů si tato zdraví nebezpečná činnost vyžádala, dobové dokumenty neuvádí, 

 

                                                                             Josef Hůrka


Vytvořeno: 22. 8. 2012
Poslední aktualizace: 22. 8. 2012 00:00
Autor: