#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Tajemství vápencového lomu Alkazar

Typ: ostatní
Nejen o těžbě vápence v blízké lokalitě

Jedete-li vlakem z Berouna do Srbska neměl by ujít vaší pozornosti za řekou Berounkou, lidskou činností změněný vápencový útvar. Jedná se o jeden z krajinářsky nejatraktivnějších lomů v Kozle, známý spíše pod přezdívkou Alkazar. V terminologii majitele byl označován jako Hostim 1.

   Lom otevřely v roce 1908 Králodvorské železárny náhradou za obdobné těžiště vápence na pravém břehu Berounky, které musely opustit v důsledku výstavby druhé železniční koleje na trati Praha – Beroun. Zbývající prostory starého lomu byly pak využity pro stavbu překládací stanice lanové dráhy a dvoukolejnou železniční vlečku. Krátká lanová dráha vedla odtud přes dvoukolejnou železniční trať Praha – Beroun a řeku Berounku do nového lomu Alkazar.
   Na nově otevřeném pracovišti byla zavedena kolejová doprava o rozchodu 600 mm. Lom Alkazar měl tři patra horní, střední a dolní. Pod dolní etáží byl ještě jeden nižší stupeň, který jak dále uvedeno, byl za druhé světové války zavezen rubaninou ze štol, které měly sloužit pro válečné účely. V jednotlivých patrech lomu se doprava vytěženého vápence prováděla ručně k centrálnímu komínu, kterým padala surovina samotíží do zásobníků odkud byla nakládána do vozíků.  Vozový park tvořily snímací korby lanové dráhy kladené na podvozky. Trať začínala u strojovny lanové dráhy a vedla okolo celého lomu. Později byla prodloužena údolím říčky Kačáku do dalších vápencových lomů označených jako Hostim 2.
   Kolejová doprava byla zajímavá ještě tím, že výhybky byly jen na trati po které jezdila parní lokomotiva. Na tratích, kde se pohybovaly vozíky lidskou silou byly instalovány plechy na kterých se vozíky otáčely do žádaného směru.
   Na počátku druhé světové války se stal lom Alkazar středem pozornosti německých okupantů. Těžba vápence pro průmyslové účely byla zastavena a v lomu se podle německých projektantů začala razit šachovnicová síť chodeb obdélníkového profilu. Pro zásobování tohoto budovaného úkrytu, byla urychleně realizována na levém břehu Berounky železniční trať o rozchodu 600 mm, spojující lom se železniční stanicí Beroun – Závodí. Rovněž v místech dnešní čistící stanice odpadních vod v Berouně byl vybudován pracovní tábor, kterým zmíněná trať procházela. Na trati byla vedle lokomotivy z ČKD Praha používána také motorová lokomotiva, poháněná v důsledku nedostatku nafty dřevoplynem.        
   Cílem nacistů bylo vybudovat podzemní továrnu na výrobu leteckých motorů pro firmu Avia. Tajný projekt měl krycí jméno Kainit. Vítězný postup Rudé armády a západních Spojenců však zabránil využít tohoto utajovaného skalního díla k vítězství zvrácených cílů fašistického Německa.
   Po válce se už těžba vápence na Alkazaru neobnovila. Naopak některých vybraných prostor bylo počínaje rokem 1950  využito pro uskladnění radioaktivního odpadu. Teprve v roce 1964 se úložiště uzavřelo. Důkladné zabezpečení úložiště bylo však  provedena až v roce 1997, zaplněním všech prostor s radioaktivním odpadem betonem.
Vzhledem ke kolmým a členitým stěnám lomu je skalní útvar často využíván horolezci, a s ohledem na krásnou okolní krajinu i českými a zahraničními filmaři.
   S pohledu historie zůstane lom Alkazar pro budoucí generace místem, odkud těžený bílý kámen pomáhal k rozvoji a nikoliv k ničení lidské civilizace.
                                                                                         Josef Hůrka

Vytvořeno: 4. 5. 2012
Poslední aktualizace: 4. 5. 2012 00:00
Autor: