#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Tajemství poštovních holubů

Typ: ostatní
O okřídlených pošťácích z minulosti až po současnost

Historie lidstva je úzce spjatá s podivuhodnou vlastností poštovních holubů, spolehlivě doručit zprávy od odesilatele k adresátovi. Pravlastí této holubí pošty byla Čína a do Evropy se rozšířila přes Persii a Egypt. Řekové holubů s úspěchem používali při olympijských hrách, aby se jména vítězů co nejrychleji dostala do jejich rodných obcí. Podobně Římané roznášeli holubí poštou výsledky zápasů a dostihů.

Z odborné literatury je známo mnoho případů, kdy takto doručované zprávy rozhodly o mnohých válečných bitvách, záchraně vojáků, ale také kdy na schopnosti holubů zbohatlo nemálo podnikavých jedinců. Rothschildové prý děkují za část svého jmění holubům, kteří jim do Londýna přinesli zprávu o Napoleonově porážce dříve, než se o tom dozvěděl ostatní svět.
Když byla v letech 1870 – 71 obležena Paříž, všechny dopisy adresované soukromým osobám v Paříži, se z celé země posílaly do Torsu. Tam byly drobným tiskem otištěny, fotomikroskopicky zmenšeny, uloženy do pouzdérek a svěřeny poštovním holubům k dopravě do Paříže. Zde byly zprávy zvětšovány, opisovány a předány adresátům. Každý holub mohl odnést zprávy, které měly až 70000 slov. Za každé slovo byla vybírána taxa půl franku. Jeden holub tak přinesl francouzské poštovní správě slušný výdělek 35000 franků.
K prvním chovatelům poštovních holubů na našem okrese patřil pan Adolf Ponec, pekař ze Zdic. Za vynikající chov dostal již před první světovou válkou několik vyznamenání a diplomů. Poštovní holubi byli pro něho vším, co patří k člověku, který od svého mládí miloval přírodu a všechno živé, co k ní patří. Roku 1911 daroval pan Ponec učiteli Hausliánovi z Radvanic u Ostravy 4 páry poštovních holoubat. Do bedničky, ve které je odesílal, přidal i dva páry starších holubů se žádostí, aby je nakrmil a pustil. To se také stalo. Holubi přiletěli do Zdic a přinesli si na bílých křídlech otisky poštovního razítka z Radvanic. Po roce poslal učitel panu Poncovi dopis, ve kterém píše: “Oba pošťáci se mi vrátili z Prahy. Váš znamenitý chov zasluhuje uznání.“
Téhož roku pustil pan Ponec holuby v Mariánských Lázních za přítomnosti svých přátel ze Zdic. Holubům každá přítomná žena přivázala na nožičku kousek barevné třásně ze šály. Holubi po vypuštění zakroužili nad lázněmi a zamířili směrem na Zdice. Doma sňal pan Ponec holubům třásně a na důkaz, že se v pořádku vrátili, je předal zúčastněným dámám.
Roku 1913 vypustil tři holuby pana Ponce pan Šebesta, tehdejší přednosta železniční stanice ve Zdicích, až v dalekém Kolíně nad Rýnem. Všichni tři se vrátili. V pořádku doletěli i od propasti Macocha, z Českých Budějovic a z Vídně.
Bylo již řečeno, že poštovních holubů se hojně používalo ve válkách. Proto byly přísně evidovány vojenskými orgány. To ale na počátku první světové války pan Ponec opomenul. A neměl jich zrovna málo – přesně 52 kusů. Ač byl ve veřejném seznamu chovatelů poštovních holubů, dostal rozkaz, aby všechny své holuby odevzdal místnímu četnictvu, které je mělo utratit. Pan Ponec holubník na noc uzavřel a ráno za přítomnosti četnického strážmistra Smoly, který byl rovněž náruživým holubářem, svým milovaným holoubkům usekával hlavičky. Oba při tom dojetím plakali.
Ani tato smutná historka neodradila pana Ponce od své chovatelské vášně. V nově vzniklé Československé republice se znovu vrátil k chovu těchto obdivuhodných a spolehlivých doručovatelů mezilidských zpráv.
V čem spočívá tajemství orientačních schopností poštovních holubů? Za života pana Ponce se připisovalo jejich dokonalému zraku a zrakové paměti, podle kterých se s přehledem pohybují v neznámé přírodě. Pozdější výzkum však prokázal, že orientační schopnost holubů se řídí zemským magnetismem, podle kterého holub bezpečně pozná, kterým směrem má letět k domovu. Sídlem orientačního smyslu jsou poloobloukovité chodby ucha. Zkouškami se ověřilo, že nemají nic společného se sluchem, nýbrž jsou sídlem zvláštního smyslu vyhodnocujícího sílu magnetického pole Země, podle kterého se holub bezpečně orientuje. Holubi s poškozeným ušním labyrintem ztrácejí jistotu směru, netrefí domů a pohybují se úzkostlivě. I zdravý holub v době magnetických i atmosférických bouří, jakož i v místech velkých železorudných ložisek, rozhlasových a televizních vysílačů, kde je magnetické pole      Země místně narušeno, ztrácí dočasně orientační schopnost. Setká-li se s těmito překážkami při dálkových závodech, je to citelně znát na výsledném čase jinak zdatného a osvědčeného přeborníka.
Za normálních okolností letí poštovní holub rychlostí až 1000 m za minutu. Tato rychlost se zvyšuje nebo snižuje, letí-li po větru nebo proti větru, v dešti nebo mlze. Holub uletí 100 až 200 km, aniž si potřebuje odpočinout. Největší vzdálenost z Havany na Kubě do Melrosu u Bostonu v USA, kterou holub proletěl a která byla spolehlivě ověřena, činila 2200 km!
Co říci na závěr? Při stále stoupajících cenách poštovného, možná brzo dojde k renesanci doručování dopisů poštovními holuby. Nejen proto, přeji současným i budoucím chovatelům poštovních holubů upřímné „Letu zdar.“
 
Josef Hůrka                                                                                    

Vytvořeno: 13. 3. 2012
Poslední aktualizace: 13. 3. 2012 00:00
Autor: