#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

S úsměvem do nového roku 2012

Typ: ostatní
Léčba na ruský způsob
Dřevo jako dřevo

Léčba na ruský způsob

Nelze pochybovat o tom, že Soči je překrásné černomořské letovisko, kam už za vlády Sovětů jezdily desetitisíce lidí na dovolenou. Navštívil jsem Soči v letech šedesátých. Na dlouhé cestě ve vlaku mně pád kufru způsobil úraz prstu na levé ruce, který se postupně zanítil a otekl. Ihned po příjezdu do rekreačního střediska vyhledávám lékařskou pomoc. Vykonávala ji starší žena v bílém šátku na hlavě, připomínajíce moji prababičku v Praskolesích. Prst prohlédla, pokývala hlavou a pravila: „Idi v more!“ S velkou nedůvěrou a obavami jsem ji poslechl. Chladnější
voda utlumila bolest. Po celodenním koupání se prst povážlivě zvětšil a při jeho pomačkání nežádoucí obsah explodoval. Viditelně se mi ulevilo, otok zvolna mizel.
Zašel jsem znovu za lékařkou s prosbou, zda nemá na otevřenou ránu ochranu proti infekci. Žena prst znovu prohlédla, pokývala hlavou a pravila: „Idi v more!“ Zůstávám její odpovědí překvapen. To neušlo její pozornosti. „Můj otec byl dřevorubec a při práci se mu sesmekla sekyra rovnou do nohy,“ pravila lékařka. „Silou vůle se doplazil několik desítek metrů k moři a nohu ponořil do vody. Seděl tam několik hodin. Rána záhy přestala krvácet a uzavřela se. Několik dní nechodil do práce, ale lékaře vyhledat nemusel. Pokýval jsem nedůvěřivě hlavou a s poděkováním odešel. Nemocný prst se skutečně ve velice krátkém čase koupáním v moři zahojil. Při vzpomínce na tuto příhodu jenom lituji, že nemáme moře. To by se našemu zdravotnictví ulevilo.


Dřevo jako dřevo

Každé prázdniny jsme povinně jezdili od školy na chmelové brigády do Kolešovic u Rakovníka. Ubytovali nás v přízemním domku o dvou velkých místnostech, kde našlo odpočinek 30 česáčů chmele. Obě místnosti byly propojeny dlouhou chodbou, ve které umístilo místní JZD necky s vodou pro ranní toaletu za sychravého počasí. Jinak se tělesná očista odbývala pod pumpou na dvoře uvedeného stavení. Patnáct lidí v jedné místnosti, to je peklo na zemi. Zvláště pak v případě, že někdo chrápe, mluví ze spaní, nebo je dokonce náměsíčný. A takový spolužák byl mezi námi. Trpěl
vším dohromady. Jednoho dne jsme se rozhodli, přenést ho z jedné místnosti do druhé, abychom mu dokázali, že v noci také chodí. Když tvrdě usnul, roztáhli jsme
deku, opatrně jej na ni přenesli z postele a pak pomalu nesli chodbou do druhé místnosti. Uprostřed chodby se na dece obrátil. Zda se probudil, nebo tak učinil ve spánku, zůstalo záhadou. Pravda je, že jeden ze čtyř nosičů se lekl a roh deky pustil. Tělo sjelo na dlažbu těsně vedle necek. Služba u vypínače vypnula ihned světlo. Nešťastník v domnění, že spadl z postele, šátral ve tmě, až se dotkl necek
plných vody. Dřevo jako dřevo. Vahou svého těla se posadil do postele - vlastně do necek plných vody. To už jsme se smíchy neudrželi. Světlo se rozsvítilo a spolužák poznal zradu na něm spáchanou. Na vesnici nebylo tolik dobytka, kolik jsme od něho dostali zvířecích jmen. O hodinu později se i on tomu srdečně zasmál. Tak by to mělo být vždy, ale ne každý z nás to dokáže.

                                                                                 Josef Hůrka


Vytvořeno: 10. 1. 2012
Poslední aktualizace: 10. 1. 2012 00:00
Autor: