#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Prozření loupežníka Babinského

Typ: ostatní
Fakta o známé postavě 18. století

Kdo by ze starší generace neznal písničku o lotru Babinském. Písnička a mnoho dalších povídek o „slavném loupežníkovi“, vzniklo mnohem později, když už jako zbožný muž trávil podzim svého života co by zahradník v ženském klášteře v Řepích u Prahy. Ale začněme od počátku.

Světlo světa spatřil 20. srpna 1796 v rodině chudého nádeníka a dělnice v zahradnictví na předměstí Litoměřic. Rodiče neměli na jeho výchovu čas a tak malý Václav vyrůstal jak „křoví v lese.“ Když narukoval nesnášel disciplinu vojenské služby a začal předstírat šílenství. Byl umístěn na psychiatrické oddělení odkud jej propustili v roce 1824. Následně se z něho stává tulák.
V roce 1830 zorganizoval první bandu loupežníků s kterou přepadával pocestné. Členkou bandy byla i jeho milenka Apolena Hoffmannová. Poprvé byl zatčen 19. ledna 1832 při kontrole dokladů rychtářem obce Kuřívody, v blízkosti Máchova jezera. Ten zjistil, že se prokazuje falešným dokladem a navíc, jeho milence vypadly v roztržitosti dvě ostře nabité bambitky. Babinský byl okamžitě zatčen, Hoffmanové se podařilo uprchnout. Po čtyřech měsících pobytu v pražském žaláři prchá z věznice i Babinský.
V trestuhodné činnosti však pokračuje. Největší zločin spáchal v lese nedaleko Horní Kamenice, kde přepadl pláteníka, kterého ze zištných důvodů usmrtil. Po tomto činu odešel do polské Lodže. Zatčen byl na podzim roku 1835, když neuváženě navštívil své bratry v Pokraticích na Litoměřicku.
Babinský byl obžalován s 12 zločinů. V šesti případech pro nedostatek důkazů byl zproštěn viny. Ve svých 44 letech byl Kriminálním soudem v Praze odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Jeho milenka byla odsouzena k 12 letům, ale záhy po vynesení rozsudku umírá na tuberkulózu. Bylo ji 41 let.
Oběma soud kladl za vinu loupežná přepadení, ve třech případech s následkem smrti napadených. Obžalovaný se však k žádným vraždám u soudu nepřiznal. V opačném případě by dostal trest smrti.
10. června 1841 byl Babinský dopraven do státní věznice na Špilberku v Brně. Jako vězeň byl správou věznice kladně hodnocen. Nosil u sebe růženec a při každé příležitosti se modlil. Tím získal důvěru vězeňského kaplana a stal se dokonce ošetřovatelem nemocných trestanců. Také rád naslouchal vyprávění příběhů svých spoluvězňů.
Po 20 letech jej propustili z věznice v Kartouzích ( dnes Valdice ) na Jičínsku, neboť věznice na Špilberku byla roku 1855 zrušena. Bylo mu 65 let.  Pobožného člověka se ujaly řádové sestry a ubytovaly jej v blízkosti kláštera milosrdných sester v Řepích u Prahy. Polovina kláštera sloužila jako věznice pro ženy a v té pak pracoval jako zahradník, až do své smrti. Ve svých volných chvílích navštěvoval hospody v Praze, kde lidem, kteří byli ochotni za něho zaplatit útratu, vyprávěl dramatické příhody své i svých bývalých spoluvězňů. Zemřel 1. srpna 1879 ve svých 83 letech. Byl pochován na dnes již zrušeném vězeňském hřbitově v Řepích.
 
O loupežníkovi Babinském si vyprávěli pověsti i lidé na Podbrdsku. Údajně prohrál v kartách s přednostou železniční stanice v Lochovicích. Řekl mu, že jej druhého dne Babinský okrade. Ten postavil před pokladnu hlídače, ale převlečený loupežník za přednostu stanice pokladnu stejně vykradl.
Rovněž prý potkal v brdských lesích starší manžele, kteří vedli na trh k prodeji krávu, aby splatili dluh. Loupežník  jim dal peníze s podmínkou, že za ně vystrojí hostinu na kterou prý přijde sám Babinský. Vystrašení manželé upozornili četníky, kteří místo obklíčili, ale loupežník zatím odcizil pokladnu na jiném nejmenovaném místě.
A do třetice, se podle pověsti zdržoval se svými komplici na Koukolově hoře odkud pozoroval a přepadal poštovní dostavníky jedoucí po silnici mezi Prahou a Plzní.   
O loupežníkovi Babinském bylo napsáno mnoho povídek. Mnohé příběhy byly lidmi vymyšlené. Jedním z dokladů je i uvedená pověst o přednostovi na nádraží v Lochovicích. V té době železniční trať Zdice – Příbram – Protivín ještě neexistovala. Ani jeho další loupežná činnost v našem kraji není historicky doložena.
Po bezmála dvou staletích nelze však přejít bez povšimnutí, že životní příběhy loupežníka Babinského mají u nás své pokračovatele. Zatím co on byl ve své době ojedinělý případ, jeho následovníků, jak dokládá náš denní tisk, je v současnosti k nespočítání. O nich se ale těžko kdy budou skládat písničky, či psát poutavé romány.
                                                                             Josef Hůrka   

Vytvořeno: 3. 2. 2012
Poslední aktualizace: 3. 2. 2012 00:00
Autor: