#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Podvodník od Vraní skály

Typ: ostatní
O hranici mezi poctivostí, slušností a .......

Skalní útvar Vraní skála se nachází nedaleko Zdic na samém prahu Křivoklátských lesů a zná jej většina turistů v našem kraji. Z Vraní skály přehlédnete celé pohoří Brd, hrad Točník, bájemi opředený Velíz, a za dobré viditelnosti dohlédnete až na samé předměstí Prahy. Za příběhem, který se udál v okolí Vraní skály, se však musíme přenést hluboko do naší minulosti.

Psal se rok 1620. U zdi letohrádku na Bílé hoře u Prahy dozněly výstřely statečných obránců českého království. Ačkoliv bitva trvala pouhé dvě hodiny, znamenala konec české samostatnosti a porobu národa na dlouhá tři století. Nastala doba násilné rekatolizace národa, konfiskace majetku odbojným představitelům české šlechty a hromadný odchod vlastenců do zahraničí. Bitva na Bílé hoře byla počátkem na sebe navazujících válek, které sužovaly české země nekonečných 30 let.
Krajinou mezi Berounem, Zdicemi a Žebrákem se valila vojska Španělů, Švédů, Němců, v podstatě všehoschopných dobrodruhů bez vojenské discipliny a morálky, kteří kradli na co přišli, a zabili každého, kdo se jen náznakem postavil na odpor. Zdice dvakrát lehly popelem, a to v letech 1637 a 1639. Stejný osud postihl Beroun a Žebrák. Prostým lidem nezbývalo nic jiného než hledat bezpečný úkryt v hlubokých křivoklátských lesích. Pokud měl někdo majetek, zvláště peníze, šperky, rodinnou kroniku a česky tištěnou bibli, snažil se toto jmění uschovat u známých na vesnici nebo zakopat či ukrýt v dutém stromě. A tady začíná náš příběh tak, jak jej zaznamenal kronikář na Svaté.
Psal se rok 1690. V Černíně pomalu končil masopust a s ním mnohým lidem docházelo dříví na otop. Sedlák Hrabal vyslal svého pacholka Vojtu spolu se svým synem Jiřím na dříví do okolí Vraní skály. Tam se střetávala dvě panství, křivoklátské a zbirožské, a hranice obou katastrů nebyly dost zřetelně vymezené. Při vyhlížení vhodných stromů k poražení si Vojta všiml starého dubu se zarostlým klínem. Hned ho napadlo, že se tam může nacházet ukrytý poklad. Dub si zapamatoval, a o svém podezření se nezmínil ani Jiřímu.
Za několik dní se sám vydal do lesa starý dub porazit. K svému úžasu v jeho útrobách skutečně našel cínovou nádobu o velikosti poloviny věrtele, plnou zlatých a stříbrných mincí. Nádobu ukryl do jiného ztrouchnivělého stromu s tím, že ji tajně odveze domů, až pojede pro poražený dub. To se mu do týdne také podařilo.
Na tomto světě nezůstane nic utajeno. Nikdo se už nedozví, jak se celá věc dostala na světlo boží, a rychlostí blesku se roznesla po okolí. O pokladu se dozvěděl i křivoklátský hejtman Petr Pátek a požádal králodvorskou vrchnost o souhlas s předvedením Vojty k výslechu. Vojta nezapíral. Poctivě přiznal, že poklad skutečně v dubu našel, jen jeho velikost poněkud zmenšil. Nádoba dle výpovědi nebyla cínová, ale hliněná, a velikost pokladu nebyla půl věrtele, ale jenom půl pinty. Dále přiznal, že peníze vyzvedl z dubu a schoval do jiného stromu, protože ten původní porazil. Později se ale ukázalo, že jej někdo sledoval, protože ve stromě, kam poklad přenesl, ho už o několik dnů později nenašel.
I tak by se Vojtovi vedlo zle, kdyby mu nepomohla lidská chamtivost a závist. Pánové křivoklátského a zbirožského panství se začali mezi sebou na smrt přít, na kterém katastru vlastně ten původní dub vyrostl a komu by ten poklad zákonitě patřil, kdyby se našel. Vojta se v duchu smál a tušil, že tento spor pánů obou panství je jeho cesta ke svobodě. A to se také po několika týdnech stalo.
Čas plynul, na historku s pokladem, který nikdo neviděl, se pomalu zapomnělo. Toho využil Vojta a na sporu nezaiteresovaném panství točnickém v Kublově zakoupil statek i s polnostmi.
Co říci na závěr? Dříve to byl sedlákův pacholek, který tajně okradl pravděpodobně již nežijícího majitele o celkem slušné bohatství. Ti současní podvodníci jsou váženými pány, kteří denně a veřejně okrádají tisíce svých spoluobčanů. A zákonodárci? Ti se neustále přou o to, kudy vlastně vede ta hranice mezi poctivostí a slušností na jedné straně a podvody a zlodějinou na straně druhé. Doba se skutečně změnila, jen špatné vlastnosti některých lidí se ani staletími nezměnily.
                                                                                        Josef Hůrka

Vytvořeno: 4. 5. 2012
Poslední aktualizace: 4. 5. 2012 00:00
Autor: