#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

O mrtvém jezeru a jeho širokém okolí

Typ: ostatní
Osobní zážitky a zajímavosti z nalezišt zemního plynu a z výstavby tranzitních plynovodů.

Nejvzdálenější československá výstavbová základna, na trase plynovodu z Orenburgu do Československa a zemí západní a jižní Evropy, jak už jsem se zmínil byla Pallasova. Nachází se na hranicích dnešního Ruska a Kazachstánu.

Odtud pak nekonečnou stepí jsme dojeli k jezeru Elton , které nese jméno po jeho anglickém objeviteli. Nutno podotknout, že cesta koncem 70 let minulého století nebyla do tohoto prostoru možná bez zvláštního povolení, neboť v prostoru kolem jezera se nacházela protiraketová obrana tehdejšího SSSR. Cestou k jezeru, ani v místě našeho krátkého pobytu jsme žádné základny neviděli, což vůbec nevylučovalo, že se v uvedeném prostoru skutečně nachází. Jezero má totiž rozlohu 152 km2.
Čím bylo a je zajímavé? Je to především mrtvé jezero Ruska, neboť na jeho dně se nachází obrovská ložiska solí chloridu sodného a draselného, jakož i minerální sirovodíkové bahno. V důsledku toho, je voda zbavena veškerého vodního života. Další zajímavostí je skutečnost, že jezero nemá žádný přítok ani odtok vody a je závislé pouze na dešťových a sněhových srážkách, které vzhledem ke stepním klimatickým podmínkám činí polovinu srážek, které zaznamenáváme v nejsušších oblastech České republiky. V důsledku toho jeho hloubka nedosahuje ani 1 metru. Již za dob carevny Kateřiny II, zvané Veliké ( 1729 – 1796 ), která byla původem Němka, zde byly zřízeny dřevěné lázně určené k léčení pohybového ústrojí a páteře, později s rozvojem lékařské vědy, k léčení periferní nervové soustavy, zažívacích potíží a gynekologických problémů. Podle havarijního stavu budov, nebyly pro výše uvedené důvody, dlouhou dobu využívány. Teprve současné Rusko hodlá využít obrovské přírodní bohatství, které poskytuje mrtvé jezero nejen ve zdravotnictví, ale především v chemickém průmyslu.
I přes velkou vzdálenost jezera od naší výstavbové základny v Pallasovce, způsobovaly spodní vody našim pracovníkům vážné zdravotní potíže. Žaludeční a střevní bolesti, časté průjmy. To donutilo vedení základny k přerušení práce do doby zakoupení a instalace švýcarské odsolovaní stanice používané na zámořských lodí. Všechny vodovodní baterie s pitnou vodou pak byly barevně označeny. Vzhledem k hodnotě technologického zařízení a provozním nákladům, se vody používalo výhradně k přípravě pokrmů a pro pitný režim pracovníků. K osobní očistě pak vody z místních studní. Není bez zajímavosti, že na obyvatelstvo Pallasovky voda tak drasticky nepůsobila.
Kdo byli místní obyvatelé? Již zmíněná carevna pozvala do těchto oblastí Němce, kteří se chtěli zabývat zemědělstvím. Bylo to patrné s jména a vzhledu městečka, které svou architekturou a čistotou se zcela zásadně odlišovalo od ostatních ruských měst. Německé etnikum tu žilo 200 let, do doby druhé  světové války. Při obléhání Stalingradu hitlerovskou armádou se údajně některý z Němců, žijících ve stepích za řekou Volhou, spojil s okupanty. Stalin, aniž si zprávu ověřil, vystěhoval všechny příslušníky německého etnika z tohoto prostoru na Sibiř. Teprve před naším příchodem, dvacet pět let po ukončení druhé světové války, se původní obyvatelé vraceli do svých opuštěných domovů. Vedle jezera bez života, tak na jednu celou generaci odešel život i zřídce obydlené stepní oblasti za řekou Volhou.
 
                                                                                                          Josef Hůrka

Vytvořeno: 15. 11. 2011
Poslední aktualizace: 15. 11. 2011 00:00
Autor: