#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Minulost vápencové hory

Typ: ostatní
Koukolova hora

Z dochovaných obrazů a pohledů na Koukolovu horu / 470 m n.m./, tyčící se nad obcí Popovice, z konce 19. století je zřejmé, že její byl vrchol skalnatý a zcela holý. Obdobně tomu bylo v té době i u okolních kopců. Jen na jejím vrcholu od roku 1832 stála kaple, zasvěcená svatému Blažejovi. V té době podle písemných pramenů skončila na vrchu kopce těžba vápence, který po staletí sloužil jako surovina k pálení vápna v domácích pecích. 

Vrch byl pojmenován podle vladyky Viléma Koukola, který žil v 15. století a vlastnil panství v Popovicích. K panství patřil i vrch nad obcí. Jak píše berounský děkan J.A.Seydl ve své knize „Kronika královského města Berouna“, bylo v těch dobách zvykemmajitelů pozemků, na kterých se nacházely lomy, pronajímat je uživatelům za roční „činži“. Vzhledem k tomu, že to byla v té době praxe obecně platná, lze předpokládat, že za těžbu vápence na Koukolově hoře museli vápeníci platit Koukolovi a posléze i jeho potomkům roční nájem. Ten mohl být později záměrně zvyšován, aby se výroba vápna přesunula ze vzdálenějších míst do Popovic, Králova Dvora a Suchomast. Zdičtí vápeníci si tak byli nuceni najít jiný lom pro těžbu vápence, neboť se pálení vápna ve Zdicích v individuálních pecích zachovalo až do druhé poloviny 19. století.
Těžba vápence se pomalu přesouvala směrem východním na Kotýz, Kosov a do Císařského lomu, kde byl vápenec kvalitnější.a pro vápeníky lacinější.. Těžba vápence dosáhla svého vrcholu co do množství a kvality v druhé polovině 20. století otevřením velkolomu Čertovy schody.
Koukolova hora je opředena různými pověstmi o existenci loupežníků, kteří přepadali pocestné a obchodníky na cestě z Plzně do Prahy. Další pověst se váže ke vzniku kaple na jejím vrcholu, podle které loupeživý rytíř Kotajs z Kotýzu zavraždil nevinnou dívku. Ta se mu prý za trest zjevovala jako bílá paní. Aby ji usmířil, postavil na Koukolově hoře kapličku. Ve skutečnosti kapličku nechal vybudovat rektor University Karlovy Antonín Karel Mudroch, vlastník tmaňského panství. Ve výklenku kaple byla na bílé stěně namalována velká postava žehnajícího svatého biskupa Blažeje.
Dnes jsou lomy na Koukolově hoře zarostlé lesní vegetací, která postupně zakryla rány způsobené lidskou rukou přírodě.Zarůstá i dříve holé temeno kopce. Za mého mládí výhled s vrchu skýtal překrásný pohled na město Beroun a jeho okolí. Na severní straně se objevila hradba Křivoklátských lesů a směrem západním jste dohlédli až daleko za Hořovice. Jako mlhavá vzpomínka na těžbu vápence v lomech na Koukolově hoře zůstalo na jejím vrchu jen torzo původní kaple postavené z vápencového kamene těženého v její bezprostřední blízkosti.
Stalo se již dlouholetou tradicí, že každým rokem na vrcholu Koukolovy hory zahajují a končí turistickou sezonu vyznavači tohoto ušlechtilého sportu z Berouna i širokého okolí.
                                                                                  Josef Hůrka
Foto : Pavel Borecki - Dnešní pohled na torzo kaple na Koukolově hoře  

Vytvořeno: 15. 4. 2012
Poslední aktualizace: 15. 4. 2012 00:00
Autor: