#
#

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Lidická apoklaypsa

Typ: ostatní
10.června připomínáme smutné výročí vyhlazení obce Lidice

Lidická  apokalypsa

Každoročně si 10. června připomínáme smutné výročí vyhlazení obce Lidice, která vešla do povědomí demokratického světa jako symbol utrpení českého lidu bezpříkladným terorem a násilím nacistického režimu proti nevinným lidem. Lidice se staly cílenou odvetou za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha uskutečněného 27. května 1942.

Záminkou pro tento zločin se stal dopis psaný zámečníkem Pražské železářské společnosti na Kladně Václavem Říhou své mimomanželské milence Anně Maruszcákové z Holous, která pracovala jako dělnice v továrně na suché baterie Pala ve Slaném. V dopise mj. napsal: „Mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, to jsem udělal, ještě jednou se sejdeme a už se více neuvidíme.“ Dopis předal svému spolupracovníkovi Dvořákovi z Nového Jáchymova s odůvodněním, že má známost s jistou dívkou a obává se, aby se jeho poměr nevyzradil. Také chce vzbudit v dívce dojem, že se ilegálně zdržuje v křivoklátských lesích. Dvořák vhodil dopis do poštovní schránky v Hudlicích dne 31. května. Dopisy zaměstnanců adresovaných na firmu s oblibou otevíral a četl továrník Pala. Dopis vzhledem k nejasnému obsahu předal české policii a ta pak z obav poskytla dopis německému gestapu.

Říha i Maruszcáková byli zatčeni. Při výslechu jmenovaná uvedla, že se jí mladík vyptával, zda nemá příbuzné v Lidicích. Uvedla, že tam žije její sestřenice, které měla vyřídit pozdrav od Pepy Horáka, který spolu s dalším lidickým občanem Josefem Stříbrným byl od roku 1939 nezvěstný. Rovněž uvedla, že se pravděpodobně seznámila s Horákem, i když jej na předložené fotografii nepoznala (jméno milence Říhy neznala, identifikovala jej podle čísla na štítku podnikového kola). Tato záminka postačila běsnícím Němcům k tomu, že dotyčný Horák z Lidic může být pachatelem atentátu na Heydricha. Říha zemřel 24. října 1942 v koncentračním táboře v Mauthausenu, Marusczáková v květnu 1943 v koncentračním táboře v Mühlhausenu. Rychlá smrt Říhy dává tušit, že byl zlikvidován právě proto, aby nemohl pravé pozadí tohoto hnusného činu německé zvůle snad později objasnit.    

Návrh na zničení obce a její vymazání z povrchu zemského, na hromadnou popravu mužů starších 16 let, zavlečení všech žen do koncentračního tábora a únos dětí do Německa vyšel z pera K. H. Franka, v té době odpovědného činitele Říše na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, schváleného prozatímním zástupcem protektora Daluegem.

V nočních hodinách z 9. na 10. června byla obec přepadena jednotkami SS. Muži starší 16 let v počtu 173 byli soustředěni do Horákova statku, aniž tušili, jaký osud na ně čeká a proč! Ženy a děti byly soustředěny ve škole, odkud je odváželi Němci autobusy do kladenského gymnázia. Netuší, co bude s nimi a co s jejich muži. Koně, hovězí dobytek, husy a slepice hnali Němci přes kopec do státního statku v Buštěhradě.

Sprostá krádež cenností a žhářství předznamenalo hromadnou vraždu mužů, která v zápětí následovala u zdi Horákova statku. Bez důkazů, bez rozsudku soudu je vždy 10 mužů vyvedeno a zastřeleno. Mrtví zůstávají na místě, dalších deset osob je připraveno k popravě. Popravčí četa se posilovala kořalkou, neboť i na jejich nervy to bylo příliš. Ve sklepě Horákova statku starý farář Štembera připravoval své spoluobčany na smrt. Modlil se s nimi a žehnal jim. I on se stal jednou z posledních obětí. Dodatečně je zastřeleno 11 lidických mužů, kteří pracovali na noční směně a 13 příslušníků rodiny Horákových a Stříbrných, kteří byli zatčeni 3. června 1942 a popraveni v Praze.

Zatím celá obec hoří, zkáze není uchráněna ani škola, fara, kostel. Této apokalypse 20. století spokojeně přihlíží nacističtí pohlaváři na čele s K. H. Frankem.

Tragedie lidských osudů pokračuje i v kladenském gymnáziu. 12. června je odváženo 90 dětí do Lodže v Polsku a následně do koncentračního tábora Gneisenau, kde po dvou  odeslaných dopisech jakákoliv stopa mizí. Dalších 7 nejmenších dětí je odvezeno do pražského útulku a pouze 3 děti předány v Praze německým rodinám k poněmčení. Z 202 lidických žen jich bylo 7 zastřeleno, 187 žen je odvezeno do Terezína a jejich pouť končí v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Později bylo do tohoto koncentračního tábora dopraveno 11 lidických žen, které v době tragedie měly děti do jednoho roku, nebo byly v jiném stavu. Z nich 7 našlo smrt v plynových komorách, 42 žen zemřelo utrpením v táboře a 3 ženy zůstaly nezvěstné. Obec Lidice byla do měsíce srovnána se zemí a její jméno vymazáno ze všech map. Odporné dílo nacistického nadčlověka bylo dokončeno!

Jan Masaryk tehdy z Londýna prohlásil: “Čím byl Pearl Harbour pro Ameriku, tím jsou Lidice pro celý svět.“ K zničeným Lidicím u Kladna přibyly nové Lidice v Americe, Mexiku, ve Venezuele a v Jižní Africe. První veřejná sbírka na nové Lidice se uskutečnila mezi anglickými horníky jako důkaz solidarity se zavražděnými lidickými havíři. Českoslovenští vojáci na východní frontě za vybrané peníze pořídili dva tanky, které pojmenovali Lidice a Ležáky.

Před velikostí lidické tragedie i jejich mučedníků se sklonil celý svět. Z rozhodnutí Československé vlády v Londýně udělil prezident Dr. Eduard Beneš obci Lidice nejvyšší vojenské vyznamenání za statečnost - Válečný kříž.

Z podkladů Ministerstva vnitra ČR z roku 1945

 napsal Josef Hůrka


Vytvořeno: 4. 6. 2011
Poslední aktualizace: 4. 6. 2011 00:00
Autor: