#
#

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Kyvor lékařský

Typ: ostatní
O výskytu vzácné rostliny

Řeklo by se, že z botanického hlediska nemůže být železniční trať pro člověka vůbec zajímavá. Ve skutečnosti je to veliký omyl, neboť na uměle vytvořených svazích železniční tratě najdou domov rostliny, které na jiných místech v krajině již dávno přestaly existovat. Tvrdí to známý a v odborných kruzích uznávaný český botanik pan doktor Václav Větvička.

Jako příklad uvádí, že na železničním viaduktu ve Žloukovicích, který v letech 1874 - 75 stavěli italští dělníci se objevila ve spárách mezi kameny vzácná kapradina - kyvor lékařský / Ceterach officinalis /. Tato suchomilná a teplo milující rostlina má svůj domov v jižní Evropě. Do Žloukovic ji dělníci přivezli z Itálie. Vzhledem k tomu, že roste mezi velkým kamením, ve skalních rozsedlinách, nebo ve zdech starých domů zasadili ji do spár kamenných podpěr železničního viaduktu. Proč tak učinili a k čemu ji používali lze se jen domnívat. Podle Mattioliho Herbáře z roku 1596 ji tehdejší lékaři používali k léčení rozličných chorob a neduhů. Listí ve víně vařené a následně pité zapuzuje řezavku močovodu, léčí nekontrolovatelný únik moči, žloutenku, škytavku krotí a kámen lomí. Po celá dlouhá desetiletí tady kyvor žil a rostl. Konec této vzácné rostlině učinil až rok 1964, kdy došlo na opravu viaduktu. Naši dělníci každou spáru mezi kameny vyškrábali a vzniklý prostor vyplnili betonovou maltou. Vzácný kyvor tak opustil údolí řeky Berounky.
Případ kyvoru lékařského potvrzuje ještě jednu skutečnost, že totiž moderní stavby člověka, jako jsou železnice, dálnice, vodní přehrady, nemusí být nutně v rozporu s přírodou, jak to tvrdí někteří nekompromisní ochránci přírody. Může tomu být právě naopak. Kyvor lékařský se k nám opět vrátil po pádu železné opony jako kapradí na skalkách botaniků, kteří si jej přivezli z pobytu ve státech jižní Evropy. Tato drobná rostlina se tak stala živým příkladem spolupráce evropských národů nejen v době dávno minulé, ale i v čase přítomném.
             
                                                                                                      Josef Hůrka

Vytvořeno: 13. 3. 2012
Poslední aktualizace: 13. 3. 2012 00:00
Autor: