#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Jedová hora a falešné mince

Typ: ostatní
Historie, která zasahuje do současnosti

Od nepaměti se v kraji mezi Prahou a Plzní těžila na četných místech železná ruda. Dostatek dřeva v Křivoklátských a Brdských lesích byl dalším příznivým předpokladem pro vznik hutí, kde se získávalo železo pro výrobu různých nástrojů k ulehčení lidské práce.

Mezi zajímavá naleziště rudy patřila jáma Barbora na Jedové hoře, nacházející se na katastrálním území Chaloupky, nedaleko Komárova a to hned z několika důvodů.
Zajímavost tohoto naleziště byla především v tom, že se zde těžila železná ruda o poměrně dobré kovnatosti 27 až 33% železa. Zatímco na jiných lokalitách se ruda těžila na povrchu, obdobně jako se těží stavební kámen nebo vápenec, na Jedové hoře se dobývala v jámě hluboké 72 m podpovrchovým způsobem. Ale to nejzajímavější na této lokalitě byl souběh železorudné žíly s rudou rumělkou, odborně nazývanou cinabarit, chemicky sirník rtuťnatý, z které se získávala rtuť. Vytěžená rumělka se na povrchu pražila a uvolněné rtuťnaté páry se prudce zchlazovaly v tekutý stříbrošedý kov. Že to byla práce životu nebezpečná netřeba zdůrazňovat, neboť páry rtutě pozvolna otravují lidský organismus. Odtud název hory Jedová.
Historie Jedové hory má však prozaičtější pokračování. O třicet kilometrů vzdušnou čarou na východ, na tvrzi Korno u Tetína, žili páni Korenští z Terešova. Jednalo se o starý rytířský rod, později o panský rod český. Nepatřili k dobrým hospodářům a svou společenskou úroveň si zajišťovali na dluh. Jejich věřitelem byl sám jihočeský velmož Petr Vok z Rožumberka,mimo řady jiných. Když projevil nad nesplácenými dluhy vážnou nelibost, rozhodli se páni Korenští k získání bohatství nečestnou cestou. K tvrzi Korno patřila i vesnice Koněprusy. Znali dobře tajemství jeskyní na Zlatém koni a tak zde zřídili tajnou penězokazeckou dílnu. Najali odborně zdatné penězokazce. Podle jeskynního nálezu vlasové spony i ženu, pokud nebyla tajnou milenkou některého ze zde přítomných mužů. Padělali drobné husitské stříbrné mince, platidlo za vlády krále Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagelonského, na přelomu let šedesátých a sedmdesátých 15. století. Všechny mince byly raženy stejným razidlem. Emblém byl dvouocasý český lev stojící na zadních nohách s pohledem do leva. Při okraji mince byl do kruhu vyražen tzv. perlovec z drobných vypouklých teček okolo lva. Druhá strana mince byla hladká, bez ražby. Místo celostříbrné mince byl použit měděný plech, který byl postříbřen amalgamem, tedy stříbrem rozpuštěným v rtuti. Plech byl před vlastní ražbou ponořen do amalgamu a pak žíhán nad ohněm tak dlouho až se rtuť proměnila v páry a na povrchu plechu zůstala nepatrná vrstvička stříbra, vzbuzující dojem ryzosti a pravosti materiálu. Co je však důležité? Padělatelská dílna nemohla vzniknout daleko od naleziště rudy rumělky a z ní získávané rtuti. Proto mezi padělatelskou mincovnou na Zlatém koni a Jedovou horou u Komárova je přímá souvislost.
V důsledku vycházejícího dýmu ze země bylo podezřelé místo objeveno náhodným pasáčkem dobytka. Existence tajné mincovny na Zlatém koni byla od tohoto okamžiku riskantní. Není vyloučeno, že v padělání mincí bylo pokračováno na jiném bezpečnějším místě, které dosud čeká na své odhalení.
Co říci závěrem? Zatímco panský rod Korenských nápadně zbohatl a stal se váženým rodem v tehdejší české společnosti, havíři na Jedové hoře i najatí padělatelé mincí předčasně umírali na otravu rtutí. A když po čase jemný povlak stříbrného amalgamu z falešných stříbrňáků zmizel a jejich držitelům zbyly jen černé plíšky a oči pro pláč, byli strůjci tohoto podvodu dávno „za vodou“.
Ani staletí, která uplynula od těžby rud na Jedové hoře a od existence tajné mincovny na Zlatém koni, žel nezměnila ničeho na praktikách některých novodobých pánů Korenských.
 
                                                                                   Josef Hůrka

Vytvořeno: 4. 5. 2012
Poslední aktualizace: 4. 5. 2012 00:00
Autor: