#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Drama pod Krušnou horou

Typ: ostatní
Z historie hájovny v údolí Habrového potoka

Na konci severního svahu Krušné Hory, v údolí Habrového potoka stojí dodnes hájovna skrytá zraku kolemjdoucích turistů i dopravnímu ruchu ve směru na Křivoklát. Její výhodná poloha, byla ideálním místem pro úkryt lidí pronásledovaných za fašistické okupace Československa německým gestapem. V těch dobách tady žil se svou rodinou hajný J. Štýbr, muž chlapského vzezření, bodré povahy, ale hlavně příkladný vlastenec.

V dobách míru udržoval dlouholeté přátelství s hudebním skladatelem a profesorem Rudolfem Karlem z Prahy, který trávil volný čas v Novém Jáchymově. Po příchodu německých okupantů, jako příslušník pražského ilegálního odboje, požádal hajného Štýbra o zaměstnání v jeho revíru pro vysokoškolské studenty vzhledem k uzavření českých vysokých škol. Hajný nezaváhal ani na chvíli, věděl co je jeho vlastenecká povinnost. Studenty přijal do zaměstnání a ubytoval je v hájovně na Habrovém potoce. Po té následují další přání profesora Karla na ukrytí medika Vilda, hledaného v souvislosti s atentátem na Říšskoněmeckého protektora Heydricha, Karla Moravce, dělníka obviněného ze sabotáží a dalších četných uprchlíků ze zajateckých táborů, převážně Rusů a Francouzů. Všichni nachází pod střechou hájovny na dlouhý, či kratší čas bezpečné přístřeší.
Poklidným životem hájovny neotřáslo ani zatčení profesora Karla, protože spojení na hájovnu nikdy neprozradil. Zemřel v koncentračním táboře Terezín 6. března 1945. Hájovna přežila i kontrolu fašistů a to v době, kdy se skrývali v seníku hledaní zběhové. Když se zdálo, že už je všechno ztraceno, zasáhla hajného rozzuřená fenka úporně bránící svá štěňata. Vojáci se nechali od prohlídky seníku odradit a spokojili se několika výstřely do nitra seníku. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Po tomto incidentu se do hájovny opět vrátil klid.
V samém závěru války, 29. března 1945, měl hajný Štýbr zajistit a označit přistávací plochu pro výsadek ruských parašutistů. Tři dny před tímto datem, 26. března v pozdních nočních hodinách někdo zaklepe na dveře hájovny a nesrozumitelnou němčinou se dožaduje vstupu. Po domácku oblečený hajný pozvolna otevírá dveře a v měsíčním svitu spatří na konci dvora zahalenou postavu. Než dojde k jakékoliv slovní výměně, třesknou dvě rány a hajný padá k zemi, přidržován svoji ženou, která svého muže následovala divíc se, kdo to přichází v tak pozdní hodinu. Nepřímý svědek zákeřné vraždy je i ruský zajatec Pavličenko, ležící v té době na půdě hájovny. Neznámá postava mizí v lese doslova bezestop. Pátrání po vrahovi ze strany lesních dělníků, českých policistů, ale i kladenského gestapa vyzní naprázdno.
Mezi pamětníky události kolují protichůdné názory na zákeřnou vraždu. Od podezření na mstu pytláků, na německé gestapo i na samotné partyzány, nikdo rozumné vysvětlení neznal. Jaká verze komu vyhovovala, k té se přikláněl. Pravý důvod znal jen neznámý střelec.
V Habrovém potoce uplynulo mnoho vody, hájenka prožila mnoho jar a zim, na tragický příběh s otevřeným koncem se pomalu zapomělo. Až jednou v nejbližší vesnici umírá muž. Na jeho jméně už nezáleží. Snad je věřící, nebo jej tíží svědomí, požaduje před cestou na věčnost farářovu poslední zpověď a pomazání. Na smrtelném loži se přiznává, že oné březnové noci roku 1945 zastřelil hajného Štýbra - ze žárlivosti. Osudový kruh se uzavřel.
Hajnému Štýbrovi nebylo osudem dopřáno dožít se osvobození, pro které toho tolik po celých šest let vykonal, riskujíc život svůj i celé rodiny, aby ti druzí potřebnější mohli přežít. Zemřel zákeřnou ranou svého vzdálenějšího souseda z prosté lidské žárlivosti.
 
                                                                                             Josef Hůrka     

Vytvořeno: 14. 3. 2012
Poslední aktualizace: 14. 3. 2012 00:00
Autor: