#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Boj o život i charakter národa

Typ: ostatní
Článek ze ZN

otevřený Mercedes-Benz 320, poznávací značky SS-3, zastupujícího říšského protektora v osudné zatáčce na Vychovatelně v den atentátu – 27. května 1942Po provedeném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který byl uskutečněn 27. května 1942, se po parašutistech slehla zem. V rukách německého gestapa zůstalo jen několik doličných předmětů - armádní automatická pistole zn. Colt, 2 aktovky, 2 nepoužité bomby z plastiku, samopal Sten-gun MK II FF 209 odhozený bez použití rtm. Gabčíkem, světle béžový letní plášť a čepice téže barvy z obchodního domu Bílá labutˇ. Dodatečně se podařilo vyšetřovatelům zajistit dámské jízdní kolo, na kterém ujížděl Gabčík z místa činu. Vše bylo vystaveno v obchodním domě Baťa na Václavském náměstí v Praze. Fotografie předmětů pak visela ve všech městech a obcích tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 20 milionů korun.

Rtm. Kubiš po dramatické jízdě Prahou našel úkryt v rodině Václava Nováka, Gabčík u Fafkových a Valčík v rodině Moravcových. O jejich utajený pobyt před i po atentátu se starali desítky vlastenců pražského protifašistického odboje převážně z řad zakázaného Sokola a Červeného kříže. Již v dubnu bylo dojednáno s Janem Sonnevendem, předsedou sboru starších pravoslavné církve, že v případě nejvyššího ohrožení budou parašutisté ukryti na bezpečném místě. Tím se stal pravoslavný kostel Karla Boromejského, dnes Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Zde našli Jan Kubiš a Jozef Gabčíkspolehlivý úkryt nejen vykonavatelé atentátu rotmistři Jozef Gabčík, Jan Kubiš a Josef Valčík, ale i ostatní čs. parašutisté, kteří se podíleli na jeho přípravě - npor. Adolf Opálka, rtm. Jaroslav Švarc, četaři Josef Bublík a Jan Hrubý. Materiální pomoc, informace a jídlo jim předával duchovní ThDr. Vladimír Petřek za pomoci mladého Vlastimila Moravce, absoloventa obchodního gymnázia.
Fašisté zuřili. Uplynulo několik dní a jejich rozsáhlé pátrání bylo bezvýsledné.Co nezmohla mnohonásobná převaha cizáků, o to se přičinil český člověk sám. Dva parašutisté slovenské a české národnosti Viliam Gerik a Karel Čurda nezvládli těžký psychický tlak panující v protektorátu a nezávisle na sobě se přihlásili na gestapu. I tak by se hrdinům ukrytým v kostele nic nestalo, protože o jejich pobytu neměli oba tušení. Bohužel Čurda si nechal u sebe seznam osob, které mu mohou v případě potřeby pomoci. V seznamu byla i rodina inspektora železničních drah Aloise Moravce z Prahy, která poskytla parašutistům přístřeší a jejich syn pomáhal ukrytým v kostele, jak již bylo uvedeno. Nastalo rozsáhlé zatýkání všech uvedených na seznamu. Paní Moravcová se při zatýkání otrávila na toaletě, pan Moravec byl zatčen a syn podroben nelidskému mučení, při kterém uvedl místo úkrytu hledaných parašutistů. Otec i syn byli později popraveni ve stejný den 24. 10. 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
18. července 1942 obklíčila německá jednotka o síle 700 mužů kostel, okolní budovy Karlova náměstí a přilehlé vltavské nábřeží. Tři parašutisté vždy z galerie pozorovali situaci kolem kostela, čtyři parašutisté byli ukryti v podzemní kryptě. Po vniknutí vojáků do kostela se rozhořel boj mezi vetřelci a parašutisty na galerii. Ti úspěšně odolávali přesile. Po vyčerpání munice Adolf Opálka a Josef Bublík ukončili svůj mladý život ranou do spánku. Jan Kubiš vykrvácel následkem smrtelného zranění nepřátelským granátem.
Boj se zaměřil na obránce krypty. Na sto německých střelců odstřelovalo okno větrací šachty kostela. Aby lépe viděli, použili světlometů. Ty jim obránci okamžitě rozstříleli. Do akce byli nasazeni pražští hasiči. Z počátku ani proud vody obránce nezaskočil. Pokud měli žebřík podařilo se jim hadice vystrkovat zpět na ulici. S čím si neporadili Němci, to zařídil opět český člověk. Za pomoci horlivců z řad hasičů byli obránci připraveni o důležitý předmět - žebřík, který po zaklesnutí háku byl vytažen z krypty na ulici. Pak již bez problému 3  000 litrů vody za minutu směřovalo do kostelní krypty. Voda nezadržitelně stoupala. Všichni čtyři vojáci věrni své cti a přísaze ukončili své životy ranou do pravého spánku. Čtyři výstřely se nesly prostorem jako čtyři tóny melodie Beethovenovy Osudové symfonie.
Několik skutečností na závěr. Po odchodu obránců krypty z tohoto světa přestala voda stoupat, neboť si našla únikovou cestu mimo podzemní prostor. Vzhledem k vyzrazení úkrytu se již neuskutečnil připravovaný převoz parašutistů v rakvích mimo Prahu, odkud měli být za příhodných podmínek letecky přepraveni zpět do Anglie. Za zradu obdržel Gerik a Čurda od fašistů po 5 milionech korun, 5 milionů obdrželo 7 Němců a zbytek odměny dostalo 53 českých občanů!! Po válce oba zrádci byli odsouzeni k trestu smrti. Mnozí čeští spolupachatelé zaslouženému trestu unikli.
Zatímco atentát na Heydricha prokázal na jedné straně nesmírnou statečnost československých zahraničních vojáků spolu s domácími vlastenci, kteří vědomi si následků při odhalení neváhali obětovat to nejdražší, svůj vlastní život, byla na druhé straně část českých lidí, která dala přednost okupantům, udávala své spoluobčany a toužila po obohacení se za každou cenu. Bohužel ani v následujících 70 letech, která uplynula od této pro náš národ významné události, se naše společnost s tímto fenoménem nedokázala zcela úspěšně vyrovnat.

                                                                               Josef Hůrka


Vytvořeno: 3. 5. 2012
Poslední aktualizace: 3. 5. 2012 00:00
Autor: