#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Příspěvky Josefa Hůrky

Stránka

Zamyšlení nad smrtí Jana Masaryka

Článek ze Zdických novin

14. 3. 2012 Zobrazit více

Drama pod Krušnou horou

Z historie hájovny v údolí Habrového potoka

14. 3. 2012 Zobrazit více

Svítící pařez

Kouzlo světélkujícího dřeva

13. 3. 2012 Zobrazit více

Tajemství poštovních holubů

O okřídlených pošťácích z minulosti až po současnost

13. 3. 2012 Zobrazit více

Osudová cesta Fialového poustevníka


V hlubokých Křivoklátských hvozdech na soutoku Oupořského potoka s řekou Berounkou žil po dlouhá léta poustevník pan Václav Matoušek. Na základě vlastního poznání jmenovaného a z vyprávění pamětníků, kteří mu byli blízcí jsem sestavil mozaiku života tohoto pozoruhodného muže.

O jeho životní příběh se rovněž zajímal spisovatel Ota Pavel. Jen předčasná smrt zapříčinila, že je česká literatura chudší o dílo, které vzhledem k jeho vypravěčským schopnostem by se bezesporu stalo perlou mezi jeho zdařilou tvorbou. Zůstala jen malá povídka, kde jej nazývá „Fialovým poustevníkem“. 
Václav Matoušek se narodil v Cerhovicích roku 1883. Žil jen se svou matkou. Vyučil se řezbářem a jako mladý muž se zamiloval do dívky jménem Marie. Ta však jeho lásku neopětovala a záhy se vdala za výhodnější partii. To pro Václava byla krutá životní rána. Prodal po smrti své matky domek a odešel do světa. Podle verze pana Milana Nekolného ze Zdic, který jmenovaného dobře znal, zemřela jeho matka ve velké bídě. Jediní příbuzní v Cerhovicích, kteří byli velice bohatí ji za života nepomohli a ani k úmrtnímu loži ji nekoupili olejovou svíčku. Pro jejich chování zanevřel na lidi a odešel do světa. Obě verze se vzájemně nevylučují.
Prvním jeho zastavením byl Zbirožský zámek, kde jej přijal do svých služeb slavný malíř Alfons Mucha. Dělal vše čeho bylo třeba. Od domácích prací, po přípravu pláten a olejových barev Mistrovi. Neocenitelným přínosem tohoto pobytu byla skutečnost, že se v něm probudil malířský talent. Po několika letech odchází, musí dál do světa. Žil nějaký čas v Alpách, dělal řezbářské řemeslo a maloval. Jak zjistila paní Milena Zítková ze Zbirohu vrátil se v polovině dvacátých let do Drozdova, kde dál provozoval řemeslo řezbáře, sledoval přírodní jevy v okolí, sbíral zkameněliny, věnoval se archeologii, studoval rostliny, maloval obrazy. Ani tady však dlouho nevydržel. Svou pouť ukončil pod hradem Týřovem, na břehu řeky Berounky. Zdejší krajina mu natolik učarovala, že zde zůstal do konce svého života.  
Do těchto končin přišel ve dvaatřicátém roce. Bylo mu čtyřicetdevět let. První obrázek který zde namaloval si koupil místní lesník. Obrázek nejen zaplatil, ale dal mu svolení k postavení přístřešku. Ten se nejprve podobal stanu, později vyhlížel jako srub. Uvnitř byl velice skromně vybaven. Společnost mu dělali kocouři. Nikdy nelovil lesní zvěř ani ryby, měl je za své kamarády. Na malých kamínkách si pekl z mouky a vody placky, ochucené lesními plody. Neměl v lásce turisty, kterých zvláště v letních měsících bylo v okolí hradu Týřova nemálo.
Za nacistické okupace nezahálel. Jen málo známých bylo uvnitř srubu, návštěvy nemiloval. Přesto zde našla úkryt nejedna osoba hledaná německým gestapem. Nikdy o tom nemluvil, považoval to za lidskou a vlasteneckou povinnost. Nebylo divu, že jej ovlivnila idea beztřídní a sociálně spravedlivé společnosti. Stal se po válce členem Komunistické strany. Jeho legitimaci mají v úschově členové KSČM v Týřovicích. Ve velké vážnosti jsou jeho obrázky z přírody, které visí na zdech početných domácností v okolních obcích. Měnil je za mléko, mouku, vajíčka. Jejich hodnota se nedá vyčíslit, neboť nikdo z majitelů obrázků vám je neprodá.
Konec jeho života byl dramatický. Při jarním tání v roce1948 zatarasily ledy řeku Berounku. Trvale lehce oděný Matoušek měl v chatce půl metru vody. Noc přečkal na střeše. Když se jel pan Milan Nekolný na motorce přes Jelenec podívat na ledový zátaras, našel pana Matouška ve stavu značného podchlazení a vyčerpání. Okamžitě druhého dne přivezl jídlo a potřebné léky, neboť jmenovaný evidentně trpěl zápalem plic. Do doby než se řečiště uvolnilo z ledové bariéry zásobovala jej rodina Nekolných jídlem a léky. Po uvolnění řečiště ho pak urychleně převezli do nemocnice v Rakovníku. Odtud však po několika týdnech hospitalizace utekl zpět do své chaty. Asi po dvou měsících byl znovu, tentokrát už naposledy, převezen do rakovnické nemocnice, kde se jeho životní pouť 29. června 1948 uzavřela. Příčinou smrti byl rozpad tuberkulozních plic v důsledku podvýživy.
Na věčnost odešel Fialový poustevník. Proč fialový? Místní chataři tomu rozumí. Bukové lesy mají při jarním rašení listů za ranního a podvečerního oparu fialový nádech. A poustevník Matoušek k této přírodě neodmyslitelně patřil.
 
                                                                                         Josef Hůrka

13. 3. 2012 Zobrazit méně

Kyvor lékařský

O výskytu vzácné rostliny

13. 3. 2012 Zobrazit více

Dirigent od řeky Berounky

V měsíci březnu uplyne 40 let od smrti velkého českého dirigenta Václava Talicha

13. 3. 2012 Zobrazit více

Dr. Ing. František Křižík

O českém vynálezci a podnikateli

13. 3. 2012 Zobrazit více

Prozření loupežníka Babinského

Fakta o známé postavě 18. století

3. 2. 2012 Zobrazit více

Jak se plavilo dříví po řece Berounce

Z historických pramenů

3. 2. 2012 Zobrazit více

Stránka