#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Zaniklé zdické usedlosti

Typ: ostatní
Články ze ZN od pana Ladislava Zvonaře

č.p. 23 „U Misářů“

Od začátku 17. století vlastnil usedlost ve Zdicích (č.p.23) Václav Misář a dále jeho syn Jan Misář. Prvně se usazuje ve Zdicích v roce 1670 Jan Sklenář (1650-1721) z Chodouně, kdy se přiženil na tuto usedlost Pavla Misáře, který ji vlastnil od roku 1656. Po statku se mu říkalo: Misář. Tchán mu statek odevzdal v roce 1672. Původ rodu Sklenářů je však v Líšné u Zbiroha, kdy odsud se dostává do Bavoryně Jan Sklenář (1590–1653) v roce 1632. Jeho syn Václav (1629-1701) později zakupuje usedlost v Chodouni. Jan Sklenář s manželkou Kateřinou Misářovou měl 8 dětí a statek ve Zdicích zdědil v roce 1707 syn Jan (1680-1749). Ten byl dvakrát ženat a měl celkem 18 dětí narozených v letech 1703-1740. Syn Josef (1732-1788) z druhého manželství s Dorotou Hůrkovou zdědil statek, jenž byl největší ve Zdicích, v roce 1755. I on byl dvakrát ženat. Prvně s Annou Pavlisovou a po její smrti v roce 1778 s Rozárií Froňkovou. Po smrti Josefa Sklenáře, který byl také rychtářem, na usedlosti hospodařil Josef Froněk. Došlo také k rozdělení usedlosti, kdy bylo odděleno část polností a budov a část statku měla č.p. 81, které zdědil syn z prvního manželství Zaniklé zdické usedlostiJosef, nar. 1771 (předek současného starosty Zdic Antonína Sklenáře). Začátkem 19.století došlo opět k zcelení usedlosti, kdy se stal majitelem Václav Sklenář (1787-1860), který měl s manželkou Marií 9 dětí. Usedlost zdědil syn Petr, nar. 1825, který se oženil s Kateřinou Hříbalovou. Petr Sklenář byl dvakrát starostou Zdic a rovněž starostou byl i jeho syn Antonín, nar. 1854, který zdědil č.p.23 a oženil se s Annou Breníkovou. Jediná dcera Anna, nar. 1888, se provdala roku 1911 za Petra Hněvkovského ze Žebráka. Toto příjmení se udrželo u usedlosti dodnes. Ještě začátkem 20. století se ale běžně říkalo „U Misářů“. Z původního statku zůstalo zachováno jen torzo, podstatná část musela ustoupit při výstavbě přemostění dálnice a Červeného potoka ve směru na nádraží v roce 1987.
 

č. p. 13, 22, 24.

     Pamětníci si jistě vzpomenou na bývalou zemědělskou usedlost, kde před 40 lety byl sběr surovin a železného šrotu. Stála na Palackého náměstí. Statek č. p. 13 je zaznamenán ve staré purkrechtní (pozemkové) knize jako Grunt Šimona Ryby a v roce 1637 se stal majitelem Jiří Ryba. V roce 1670 se stal majitelem Daniel Hůrka a v tomto rodě byla usedlost dalších 100 let. Koncem 18. století, kdy z části usedlosti vzniklo č. p. 61, byl vlastníkem Jakub Holeček. Ten dal v roce 1809 statek synu Václavovi, který ho ještě v tomto roce prodal Josefu Marešovi z Levína. I tento rod vlastnil usedlost více jak 100 let. Posledním hospodářem byl Josef Mareš (1860 – 1925) zemský poslanec a okresní starosta. Za něho došlo k rozšíření usedlosti, vzniku velkého sadu a přestavby hospodářských i obytných budov. Po jeho smrti Zaniklé zdické usedlostipřešel statek na jeho zetě Ing. Eduarda Gutwirta (1879 – 1965), ředitele cukrovaru. Po roce 1950 zabralo celý objekt JZD a později podnik sběrných surovin. Koncem roku 1981 byla provedena demolice této usedlosti a na tomto místě se začalo stavět zdravotního středisko.
       Hned naproti se nacházela další zemědělská usedlost, která od roku 1770 měla číslo popisné 22. V místech dnešní prodejny potravin na Palackého náměstí se nacházelo její průčelí s vjezdem, pravděpodobně klenutým, jako u ostatních usedlostí. Nejstarší název byl Grunt Czeslavýho Jiřího Hejtmánka.  Pro jednodušší popis dále uvádím roky a majitele: 1643 – Matěj Hrubý, 1658 – Jan Tuček, 1703 – Jiří Tuček, 1713 – Jiří Holeček. V roce 1749 byl majitelem Vojtěch Zítek a podle tohoto rodu, který usedlost vlastnil až do druhé poloviny 19. století, se zde říkalo „U Zítků“. Jedním z majitelů, František Zítek, byl v roce 1849 posledním rychtářem ve Zdicích. Koncem 19. století byla stará usedlost zbořena a Bedřich Křemen zde postavil secesní domy. Na konci tohoto bloku domů (č. p. 22) byl obchod, později železniční konzum. Majetek pak přešel na dceru B. Křemena Dobroslavu a jejího muže, Václava Šebestu, přednostu stanice ve Zdicích. Po roce 1950 zde vznikla samoobsluha potravin.
       Dnešní dům č. p. 24 byl také původně obytnou částí zemědělské usedlosti. Na začátku 17. století ji vlastnil Jan Kolář a v roce 1643 Bartoloměj Kolář. V roce 1681 ji zakoupil Kryštof Stehlík a od roku 1720 byla až do poloviny 19. století v majetku rodu Ciprů. Dalším vlastníkem se stal Matěj Kuška z Chodouně a dále jeho syn František. Zde se také narodil významný církevní hodnostář Msgre Josef Kuška (1873 – 1953). V tomto statku se v roce 1890 odehrál otřesný kriminální případ, který vzrušil obyvatele Zdic, kdy jedna služebná tajně porodila dítě, zardousila je, schovala ve chlévě a v podvečer je šla zakopat na zahradu. Jedno dítě jí vidělo a šlo se podívat, co tam zakopala a našlo mrtvolku novorozeněte. Dívka byla odsouzena do vězení v Řepích, kde po roce a půl zemřela. Její milenec (v dokumentech se píše, že to byl Žid a že jí k tomu navedl) dostal rok vězení…Po smrti Františka Kušky byla usedlost pronajímána a krátce před první světovou válkou byly budovy i polnosti prodány několika zájemcům. Sousední dům pana Šírka, č. p. 311, jsou původně stáje této usedlosti.
 
 

č.p. 42 „U Kačenů“ a č.p. 43 „U Matějčků“

     Původní název usedlosti č.p. 42 v polovině 17. století byl Grunt Plotův, podle majitele Václava Plota, který ho v roce 1644 prodal Václavu Vladykovi. Dalším majitelem se stal v roce 1672 Matěj Svoboda. Od roku 1681 byl v držení rodu Hůrků, kdy se sem přiženil Václav Hůrka, který měl za manželku Kateřinu Svobodovou (snad od toho křestního jména se zde začalo říkat u Kačenů). Rod Hůrků se objevuje ve Zdicích začátkem 17. století Matějem Hůrkou (nar. 1591), a ženou Alenou (nar. 1601). Jeho syn Jan (nar. 1628) s manželkou Ludmilou (nar.1631) pak později vlastní Zaniklé zdické usedlostisousední usedlost č.p. 43. A právě jejich syn Václav, který se narodil v roce 1654, zahajuje řadu hospodářů s tímto příjmením na tomto statku. Uvádím rok zákupu a narození: 1715 Štěpán Hůrka (nar. 1691), 1741 zde hospodařil Jan Šubert až do roku 1771, kdy statek převzal syn Šebestiana Tomáš Hůrka (nar. 1736), 1795 Matěj Hůrka (nar. 1775), 1844 Jan Hůrka (nar. 1804), 1858 Josef Hůrka (nar. 1829). Koncem 19. století převzal usedlost syn Josef Hůrka (nar. 1864). Posledním hospodářem byl Antonín Hůrka (nar. 1896). V letech 1. světové války se stal legionářem v Rusku. I on byl v roce 1950 přinucen vstoupit do založeného družstva.
     Usedlost č.p. 43 je v pozemkové knize v polovině 17. století zapsána jako Grunt Douškovský Jana Hůrky a dalším vlastníkem byl Jakub Cibulka. V roce 1674 se stal majitelem Jan Hůrka vápeník, který v roce 1693 prodal usedlost Matěji Merhautovi – od toho asi vznikl název „U Matějčků“. V držení rodu Merhautů je pak více jak 200 let. Už Matěje praděd Jan Merhaut zakoupil v roce 1603 ve Zdicích grunt Havla Zbirovského (č.p. 5). Jeho syn Jan (nar. 1601) vlastnil od roku 1629 tzv. Grunt Řepovský (č.p. 29), který zdědil syn Jan (nar. 1630) a kde se také Matěj Merhaut v roce 1663 narodil. S manželkou Kateřinou měl 5 dětí a statek č.p. 43 zdědil v roce 1721 syn Šimon (nar. 1690). Ten měl s manželkou Ludmilou Strnadovou 12 dětí, z nichž Jiří (nar. 1724) zdědil usedlost v roce 1748. Oženil se s Ludmilou Holečkovou a dalším majitelem byl syn Josef (nar. 1768), který měl za manželku Kateřinu Froňkovou. V 19. století následuje syn Petr (nar. 1808) s manželkou Annou Froňkovou. Od nich získává usedlost syn František (nar. 1845) a posledním hospodářem byl Bedřich Merhaut (nar. 1878), který ale zemřel v roce 1911. Po smrti jeho manželky Alžběty v roce 1920 mizí toto příjmení na usedlosti, která se později dostává do majetku příbuzných Josefy, roz. Merhautové a jejího manžela Josefa Šroubka. Po roce 1950 byl objekt zabrán pro potřeby MNV, resp. Tam vznikl Podnik komunálních služeb. Pamětníci si jistě vzpomenou, že zde bylo sklenářství a rámování obrazů. Obě usedlosti ještě s jedním domem byly zbourány v 80. letech 20. století v důsledku plánování výstavby obchodního střediska. K tomu nedošlo a dnes je zde malé náměstí ohraničené budovou pošty a domem, kde je prodejna Jednoty.
 
                                                                                                                                Ladislav Zvonař
 

Vytvořeno: 8. 2. 2013
Poslední aktualizace: 8. 2. 2013 00:00
Autor: Správce Webu