#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Z historie Národního divadla

Typ: ostatní
Historie 1.divadelní scény

O výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už na podzim v roce 1844.  Dne 29. ledna 1845 předložil František Palacký stavovskému výboru českého sněmu žádost o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla. Privilej (oprávnění) byla udělena už v dubnu 1845. Byl ustanoven Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze, který teprve v dubnu 1851 vydal veřejné provolání k českému lidu k zahájení sbírek. Kromě těchto sbírek poskytl na výstavbu divadla prostředky stát, peníze věnoval také František Josef I., dále Zemský výbor království Českého, česká šlechta – např. rodina Chotkova, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachové, Schwarzenberkové a Kolowrat-Krakovský.
Při koupi pozemku bylo uvažováno o několika místech, např. o Staroměstském a Karlovu náměstí, Václavském náměstí (buď na místě paláce Koruna nebo na místě pomníku sv. Václava). Nakonec byl vybrán a z prvních finančních výnosů zakoupen v roce 1852 pozemek u řetězového mostu přes Vltavu. Bylo z něho vidět na Hradčany a jeho rozloha činila 28 arů.  Tuhý  Bachův absolutismus, který v té době doléhal na naši zemi, zapříčinil značné potíže, a tak došlo v roce 1862 zatím k výstavbě Prozatímního divadla, a to v zadní části pozemku zakoupeného pro Národní divadlo.
Proti tomuto aktu se ozvali odpůrci, kteří prosazovali postavení řádného reprezentačního divadla. Roku 1865 skupina kolem Miroslava Tyrše, Karla Sladkovského, Jana Nerudy a Vítězslava Hálka vyzvala třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 začaly práce na staveništi. Divadlo bylo budováno z domácích materiálů a domácími silami.
Dne 16. května 1868 se konala za veliké účasti lidu veřejná slavnost  položení základního kamene (spíše kamenů). Původně měl být dovezen základní kámen jen z hory Říp, byly však dodány kameny i z dalších míst, např. Blaníku, Radhoště, Vyšehradu, Hostýnu, Svatoboru u Sušice, Zlatého koně u Tmaně (Červený lom), Trocnova, Buchlova, Doudleb. Slavnostní projev přednesl JUDr. Karel Sladkovský, prvý poklep provedl první předseda Sboru František Palacký, následovali František Ladislav Rieger a další politické osobnosti Čech a Moravy. Za vědu vystoupil Jan Evangelista Purkyně, za hudbu Bedřich Smetana, za budovatele Josef Zítek a stavitel Antonín Havel, za dělnictvo František Ladislav Chleborad, mimo ně ještě představitelé vědeckých spolků a uměleckých organizací. Slavnost se stala velikou národní manifestací.
Stavba tolik vysněné budovy Národního divadla začala. Do konce roku 1868 byly vystavěny základy, v roce  1870 byla stavba v úrovni Ferdinandovy (dnešní Národní)  třídy,  roku 1877 byla postavena střecha. V roce 1873 současně probíhaly soutěže na výzdobu budovy. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli umělci generace Národního divadla - zejména sochaři Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek, malíři Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík a Julius Mařák.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno v sobotu 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované v roce 1872 pro tuto příležitost. Odehrálo se v něm ještě dalších jedenáct představení, poté byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Definitivní otevření bylo stanoveno na 11. září 1881. V době dokončovacích prací ale došlo 12. srpna 1881 k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla. Byla to  „celonárodní katastrofa“, která vyvolala obrovské odhodlání uspořádat nové sbírky: už za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % obyvatel tehdejší Prahy. Budovu po požáru dokončil Zítkův žák - prof. arch. Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše.

V 70. letech 20. století, tedy téměř 100 let od otevření, se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný. Dne 1. dubna 1977 bylo divadlo představením Jiráskovy Lucerny na více jak šest let uzavřeno a pod vedením hlavního projektanta ing. arch. Národní divadloZdeňka Vávry začala  rozsáhlá rekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova, zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem), vybudováno variabilní jeviště. V rámci oprav došlo také k vybudování Nové scény ND.  Dne 18. listopadu 1983 bylo Národní divadlo znovu otevřeno u příležitosti 100. výročí otevření historické budovy. V tento den zazněly v divadle opět slavnostní tóny Smetanovy Libuše, v roli Libuše se představila Gabriela Beňačková-Čápová, roli Přemysla ztvárnil Václav Zítek.
Národní divadlo je 26 m vysoké. Má velice dobrou akustiku a slyšitelnost i v nejsvrchnějších patrech. Nad hledištěm visí dvě tuny těžký lustr o šířce 3 metry a délce 5,5 metrů, který má 260 lampiček. Opravuje se v půdním prostoru, kam se dle potřeby vysune. Mezi jevištěm a hledištěm jsou tři opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalována Vojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami lze spatřit nápis „Národ sobě“, který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou občany, kteří darovali peníze na výstavbu budovy. V divadle jsou i varhany. Ve foyeru na prvním balkóně se nacházejí malby  Františka Ženíška a Mikoláše Alše. Ženíškových osm alegorií umění (architektura, malířství, hudba, sochařství, lyrika, epika, mimika, tanec) ještě zdobí strop nad hledištěm divadla. Výzdoba královské (prezidenské) je dílem Vojtěcha Hynaise a Julia Mařáka. Ve foyeru i v jiných prostorách divadla jsou bysty osobností, které se mimořádně zasloužily o divadlo.
Monumentální budova Národního divadla - naší tzv. Zlaté kapličky - je opravdovým architektonickým skvostem. Z hlediska naší historie je ale především symbolem sebeuvědomění českého národa v době národního obrození.

 

Jana Smíšková

 


Vytvořeno: 21. 11. 2011
Poslední aktualizace: 21. 11. 2011 00:00
Autor: